Jiří Grygar na pranýři

Všichni si utahují opasky, proč by si je neměla utáhnout česká věda, zeptala se redaktorka Jiřího Grygara ve Čtyřiadvacítce. Po této otázce jsem si nemohl nepřipomenout tvrdá hodnocení českých novinářů, jež jim vystavoval Miloš zeman.  

Většina novinářů zejména z veřejněprávních sdělovacích prostředků je dosti nečitelná. Chtějí být neidologičtí a jsou neideoví. To se týká samozřejmě ve velké míře i tzv. seriózních, kupodivu méně pak bulváru.

U slavných českých publicistických osobností většinou jasně víme, na jakých hodnotách stály. Jen namátkou: Dobrovský, Jungmann, Palacký, Šafařík, Čelakovský, Tyl, Neruda Hálek, Havlíček, Němcová, Masaryk, Pekař, Peroutka, Čapkové, Šalda, Václavek, Vančura, Seifert, Krejčí, Černý,Tigrid, Havel... Mohl bych jich vyjmenovat daleko více, protože mnoho českých velikánů bylo tradičně spojeno s žurnalistikou.

Velká část tzv. špičkových českých novinářů si zakládá na tom, že vlastně nevíme, kde názorově stojí. Za objektivitu považují, že stejně properou politického grázlíka jako slušného člověka.

Vraťme se k naší paní novinářce a její otázce z úvodu článku. Jiří Grygar, vynikající český vědec, jenž odmítl ocenění Česká hlava, aby dal najevo nespokojenost s postojem českých politiků k financování vědy u nás. Tento skvělý publicista, bezúhonný člověk byl vlastně napaden velmi špatně položenou otázkou.

Z otázky paní novinářky by mělo být jasné, že část společnosti má v Čechách utažené opasky jaksi tradičně, třeba právě česká věda, a tak by si nijak nezadala, kdyby dala tuto skutečnost najevo a spíše vytvořila Jiřímu Grygarovi prostor zdůvodnit svůj postoj a informovat společnost o stavu věci, ale tato prostá žena dohnala Jiřího Grygara k tomu, aby musel obhajovat vědu jako takovou pro život v moderní společnosti. Musel tedy poučovat paní redaktorku v tom, co by mělo přece vědět každé malé dítě.

Český hospodářský úspěch stojí na podfinancování mnoha dělnických profesí. Tradičně jsou mizerně placeni učitelé, nejhůře v Unii, a to musí absolvovat vysoké školy jako podmínku svého pracovního zařazení. Nemocniční personál nemá již tradičně při své náročné práci na růžích ustláno. Potom jsou značné skupiny nemravně odměňované, existuje celý pokleslý byznis heren, pašovaných produktů, černé i oficiální práce zahraničních pracovníků.

Jak mohou novináři dělat "hlídacího psa demokracie", jak se někdy vzletně tvrdí, když před zjevnými nespravedlnostmi a hloupostmi téměř zavírají oči, stačí jen nahlédnout do slušnějších demokracií, dnes nám v tom nikdo nebrání. Ale toho naši novináři ani politikové nejsou schopni, protože módou je  lacině kritizovat Unii a získávat tak trapné rádobyvlastenecké body.

Část politiků i novinářů by se tedy uplatnila v první polovině devatenáctého století, ale ne v naší době. Velká část českého národa na tento způsob pokleslé novinařiny slyší nevědouc, že jen živí čecháčkovství a zvláštní typ nacionalismu.

Českým novinářům nevadí zjevná nespravedlnost a pokleslost naší společnosti proto, že jsou sami takoví. Při rozhovoru s Jiřím Grygarem to opět vyšlo najevo. Být ideový je klad, nemusí to přece bránit v objektivitě, máme přece takových příkladných osobností v dějinách dost, které byli ideové, ale ne ideologické.