Česká zbabělost a vypočítavost opět zvítězily

Myslím, že by snad ani nikdo nechtěl, aby těch několik našich banánových Grippenů podporovalo spojence při nasazení v Libyii, ale nesmírně důležitý je ten jasný politický hlas, který říká, kam ideově patří. Hlasy našich politiků však neříkají jasného nic. Jen vypočítavost a zbabělost.

My Češi jsme přece sami nejlépe pocítili po Mnichovské dohodě, co to je být hozen přes palubu pro "vlastní výhodné zájmy", které se velmi brzy ukážou nakonec velmi nevýhodnými. Tehdy chtěla Evropa, Francie, ale i Anglie věčný mír. Za pár týdnů byly Francie nesvobodná a Angličani sami, opuštění ve válce.

My si možná lstivě říkáme spolu s Ruskem a Čínou, že budeme dostávat libyjskou ropu, anebo naši politici již teď hájí ruské anebo činské zájmy? Soudruh Kaddáfí přece s námi vždy spolupracoval a Lockerbie, to se nás přece nijak netýká.

Postoj k situaci v Libyii jasně vypovídá o stavu v České republice, kdy vítězí vypočítavá pragmatičnost, momentální výhoda nad demokratickými hodnotami.

Na příkladu Mnichova, kdy se nás nikdo nezastal, kdy se nikdo nezastal masarykovské demokracie v srdci Evropy, vidíme, jaké může přinášet opouštění hodnot a volba pragmatických dočasných výhod následky.

Nás zajímá ropa, ale už vůbec nemáme zájem o povstalce, kteří se chtěli osvobodit od tyrana. Nechybělo mnoho a již by byli postříleni, kdyby v Benghází na poslední chvíli nezasáhli rozhodní a stateční Francouzi, všechna čest.

Je obdivuhodné, že si i exprezident Václav Havel, jenž bývá v poslední době tak hloupě napadán, zachoval rozhodný postoj v souladu s hodnotami, jež vždy bránil a uznával.