Vlna islamofobie připomíná Hilsneriádu a antisemitismus 30. let

Současná vlna islamofobie připomíná slavnou hilsneriádu a nacistický a fašistick antisemitismus na území Čech před holocaustem. Stejně jako hilsneriáda i islamofové bojují proti Islámu na základě konkrétních činů několika fanatiků, polopravd a vyložených lží.

Hilsneriáda je označení pro procesy s Židem Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z vraždy dívky Anežky Hrůzové, a celospolečenskou diskusi s procesy spjatou. Procesy doprovázené mediální protižidovskou kampaní, stejně jako kampaněmi na podporu Hilsnera i proti němu, a česko-německými národnostními spory ovlivnily českou, potažmo celou rakousko-uherskou společnost na přelomu 19. a 20. století. Vražda podle antisemitů byla rituální z důvodu končícího svátku Pessah a začali se vytvářet pověry o rituálních vraždách, které židé páchají. Později se pak začalo spekulovat o Hilsnerově vině. Tehdejší zastánci židů a Hilsnera byly mediálně zesměšňováni a ponižováni. Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti. Za tuto projevenou statečnost se mu dostalo básničky „Zasloužil bys, Masaryčku, jít s Hilsnerem na houpačku!“ Podobné jednání můžeme sledovat u islamofobů. Ať již se jedná o terorismus, který je páchán několika fanatiky, přičemž muslimů v Evropě žije přes 20 milionů. Také se jedná o pověry a lži. Například o neexistenci islámské hudby či zákazu chovu psů. Přitom se jedná o vyložené lži. Celá debata je o to nesmyslnější, pakliže si uvědomíme, že v České republice problémy s muslimskou menšinou nikdy nebyly. Podle oficiálních statistik se v roce 2011 k islámu hlásily 3000 lidí, oproti 3700 lidí z roku 2001. Ke svým iracionálním varováním si tak čeští islamofobové neberou fakta, nýbrž poctivě uvařený guláš směšných znalostí svatých textů, jež používají jako empirickou berličku svojí xenofobie, hledání absurdních paralel mezi širokým fenoménem islámu a politickými totalitami a vizionářské věštění zkázy evropské kultury z křišťálové koule svého strachu z údajné cizácké kultury. Co na tom, že muslimé byli ti co vrátili do Evropy zpět antickou kulturu a civilizaci po rozpadu Římské říše. Neodmyslitelnou součástí křesťansko-muslimských vztahů byla vždy jak výměna technických a vědeckých znalostí, tak kulturních podnětů. Valnou část středověku těžila z této interakce především méně rozvinutá Evropa. Hlavním centrem rozvoje muslimské středověké vzdělanosti bylo Španělsko a Sicílie. Počátkem druhého tisíciletí čerpala z arabsko-islámské vědy velká část Evropy. Vliv španělské islámské kultury byl tak dalekosáhlý, že poznatky o medicíně, matematice, astronomii, farmakologii, filozofii a mnoha dalších oborech dopomohly k evropskému renesančnímu rozvoji. Mimo skutečnost, že Evropané čerpali z muslimských prací prostřednictvím rozšířených latinských překladů, nechali se inspirovat také při organizaci vzdělávacích zařízení, nemocnic, správy měst a podobně.