Svět patří nám

Jeden z klíčových textů Skutečné demokracie teď!, který vysvětluje některé důvody pro rozhořčení nad stavem současné společnosti. Skutečná demokracie teď svolává na 28. dubna protestní kempy za společensku změnu.

Svítá. Východ slunce je tak krásný. Proč jen si ho nemůžeš užít? Ach tak… Včera tě vyhodili z práce. Prý zeštíhlení veřejného sektoru. Nu, ty zeštíhlíš určitě. I tvoje děti. Nejstarší už asi nedostuduje. Bylo přeci zavedeno školné. Jak má dcera dostudovat? Vždyť musí chodit do práce, aby pomohla tobě, svobodné matce, živit rodinu, a aby si mohla zaplatit ubytování na koleji… A teď ještě bude muset hradit školné! ̶ Co dělat? Půjčíš si? Každá půjčka je přeci tak výhodná… Teď však nepůjdeš do banky ty, teď banka zavítá k tobě. Exekuce. Odvrátíš oči k zemi. Jak se jen někdo může radovat z takové hlouposti, jako východ slunce? Snad jen malé děti. Prší. Vzpomínáš, že když jsi byl malý, radoval ses z deště. Běhal jsi a chytal kapky do pusy. Teď jsi stár a tvůj svět se smrskl na malý areál domova důchodců. Vzpomínáš na své děti. Vzpomínají i ony na tebe? Asi ne, už dva roky jsi je neviděl. Ale to je pochopitelné, mají příliš starostí. A jak ti to jednou vysvětlil jistý mladík, který tě málem srazil na přechodu: Jsi ekonomicky neproduktivní, ani by tě škoda nebylo. Společnosti nic nepřinášíš, a on ti, chudák, musí platit tvůj důchod ze svých daní!! Chudák! Jen si říkáš, z čeho by bez tvé generace ty daně platil. Je teplý, letní večer, vyšla první hvězda. Procházíš se parkem. Pláčeš. Je přeci noc a nikdo tě nevidí. Včera jsi poprvé uhodil svou dívku. Jak jsi to mohl udělat? Cožpak ji nemiluješ? Kdo ví, možná už ne. Proč se pořád plete do tvých osobních věcí? Co jí je do toho, s kým chodíš na pivo? Že prý Honza s Lubošem zašli příliš daleko. No tak zbili bezdomovce, no a co? Vždyť to beztak byl přistěhovalec. Ty nám přece berou práci, říkal jsi jí. Ale ona pořád mlela, že se nemohl bránit a tak. Tak jsi zařval: Drž už hubu! A pak… Vzpomínáš si, jak jsi s ní před dvěma lety šel zrovna tímhle parkem. Tehdy jste plánovali, jak si zařídíte byt, a kolik budete mít dětí. Hádali jste se, jak se mají jmenovat. Jenže pak jste ukončili školu a od té doby pracujete oba jen na dobu určitou, nebo vůbec. Bydlení jste nenašli, pořád oba žijete u rodičů. Všechno je to na nic. Jdeš do školy a máš radost! Město zapadlo sněhem a vše je tak jiné! Tiché. Auta moc nejezdí. Proč ti lidé nadávají? Sníš o tom, že jednou vytvoříš největší sochu z ledu na světě! Ukazovali ledové sochy ve zprávách… A taky tam ukazovali hladomor v Africe. Bylo ti těch lidí líto. Ptal ses doma, proč je hladomor. Někde jsi přece slyšel, že lidé můžou vytvořit více jídla, než spotřebují?! Tatínek pokrčil rameny. Zeptal ses tedy tatínka svého kamaráda Jardy. Jó Jarda – to je skvělý kamarád, všichni ho obdivují. Nosí každý den jiné značkové oblečení a má nejlepší počítač. Jardův tatínek říkal, že ti lidé MUSÍ být chudí, že to tak prostě je, a že nic lepšího než kapitalismus tu ještě nebylo. A že se o tom budete učit ve škole. Jardův tatínek vydělává šestkrát tolik, než tvůj. Jak se ten Jarda má! Někdy se za svého tatínka stydíš. Ale máš ho rád. Sníš, že až budeš veliký, tak budeš vydělávat ještě šeskrát víc, než Jardův tatínek!