Smutné výročí: 20 let od Rwandské genocidy a fatálního selhání OSN

Dnes tomu je dvacet let co bylo sestřeleno soukromé tryskové letadlo Falcon 50, na jehož palubě byl mimo Habyarimany také prezident Burundi Cyprien Ntaryamira a několik dalších významných představitelů obou zemí. Okolnosti atentátu nebyly nikdy objasněny. Představitelé rwandské vlády obvinili z atentátu vůdce RPF Paula Kagameho, ten naopak obvinil několik hutuských představitelů vlády, že chtěli úmyslně vyvolat nepokoje, aby se tak snadněji udrželi u moci. To se stalo de facto počátkem konfliktu, který je známý jako Rwandská genocida. Svou neslavnou úlohu a neschopnost v něm bohužel prokázala i OSN.

Uprchlíci odcházející ze Rwandy do okolních státůinternet

Přípravy genocidy se vyznačovaly vysokou mírou koordinace a přesnosti, které později umožnily nebývalý rozsah vražd. Byla založena rozhlasová a televizní stanice Hutu Power a noviny Kangura. V obou těchto sdělovacích prostředcích, které měly za úkol šířit rasistické myšlenky a propagandu vládní strany, byly financovány ze strany Akazu. V obou sdělovacích prostředcích se rovněž rozvíjel zvláštní slovník rwandské genocidy - Tutsiové byli přezdíváni jako „švábi“ (inyenzi), mluvilo se o „konečném řešení“ nazvaném též umuganda (výraz pro společné zemědělské práce - odplevelení).

Vlastní podnět k masovým vraždám dala smrt prezidentů Habyarimany a Cypriena Ntaryamiry 6. dubna 1994. Jejich letadlo bylo sestřeleno poblíž Kigali. V následujících měsících bylo zavražděno 800 000 až 1 000 000 Tutsiů a politicky umírněných Hutuů. Nezřídka docházelo k pobití uprchlíků shromážděných v budovách považovaných za bezpečné — školách či kostelech, někdy i za přímé účasti římskokatolických kněží. Dva kněží, obviňovaní z podílu na masakrech, se podle zpráv britského listu The Times s vědomím katolické hierarchie v Itálii opětovně zapojili do chodu a řízení církevních institucí. Jeden z nich byl později pro účast na vraždách odsouzen.

Mezinárodní společenství mohlo již v počátcích konfliktu využít efektivní nástroje, které mělo k dispozici. Jedním z nich bylo zastavení finanční pomoci, na které byla Rwandská vláda v podstatě závislá, či uvalení zbrojního embarga, které by alespoň snížilo přísun zbraní do země. Dalším velice účinným prostředkem mohlo být přerušení radiového vysílání stanice RTML, která byla důležitým nástrojem propagandy a instruovala obyvatele k masovému vyvražďování Tutsiů a umírněných Hutuů.

Generál Dallaire od konce roku 1993 několikrát varoval velitelství OSN o plánovaném vyhlazení Tutsiů. Většinou však dostával zamítavou odpověď. 11. ledna zaslal do New Yorku již výše zmíněný fax s informací o skladech zbraní a plánované vraždě belgických vojáků. Dallaire je přesvědčen, že právě v tomto okamžiku mohl výrazně změnit situaci ve Rwandě, kdyby mu ovšem OSN rozšířilo nedostatečný mandát, kterým mise UNAMIR disponovala. Právě nedostatečný mandát mise byl velkou překážkou pro zastavení genocidy. Mandát RB představuje stěžejní kámen operací, neboť definuje činnosti, které mají operace vykonávat, a stanovuje pravomoci, které operacím určují rozsah působnosti.

K velkému oslabení mise došlo po zavraždění 10 belgických vojáků 7. dubna 1994. Belgická vláda se rozhodla stáhnout všechny své vojáky do té doby, než bude mandát posílen a počet vojáků navýšen o muže z jiných zemí. Dalším nepochopitelným krokem ze strany Belgických jednotek je událost, která se stala ve škole v Kigali. Ukrývalo se zde asi 2500 civilistů, hledající útočiště před běsnícími milicemi. Belgičtí vojáci školu opustili a nechali neozbrojené civilisty na pospas útočníkům. Více než polovina těchto lidí byla zabita přímo ve škole nebo při útěku do „bezpečí“ jiného sídla OSN.

Neschopnost mise UNAMIR zabránit genocidě byla od jejího ukončení mnohokrát kritizována. V roce 1999 byla zveřejněna sebekritická studie vypracovaná týmem expertů OSN, kteří v rámci projektu Lessons learned zkoumali příčiny neúspěchů mírových operací OSN. Následující citát z této studie nepotřebuje další komentáře:

„Ve Rwandě bylo od dubna do července 1994 zmasakrováno 500 000 až 800 000 Rwanďanů, převážně z kmene Tutsi. Masakr probíhal přímo před očima Pomocné mise OSN pro Rwandu (United Nations Assistence Mission for Rwanda UNAMIR), lehce ozbrojené a vybavené peacekeepingové jednotky, vyslané do země v říjnu 1993. Genocida byla páchána, zatímco síly UNAMIR, představované pouhými 400 vojáky, neměly jasný mandát, prostředky ani podporu potřebnou k tomu, aby genocidu zastavily. Od svého nasazení až do svého stažení byla mise UNAMIR vždy o krok zpět za reálným vývojem situace ve Rwandě.“

Čest jejich památce.

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rwandsk%C3%A1_genocida

http://www.valka.cz/clanek_14411.html#p14411_72

http://cs.wikipedia.org/wiki/Juv%C3%A9nal_Habyarimana#Atent.C3.A1t