Vůbec ne rasistické, jen vzpomínkové - 3 malé příběhy ze života

Ten první je z doby, kdy jsem se jako malá holčička za nedělního rána /v sobotu se za těch dávných časů ještě běžně pracovalo/ vnutila do postele  rodičů

X+

a neodbytně loudila "povídejte mi jak jste byli malí". Maminka i tatínek pocházeli z malých vesnic na kroměřížsku, takže při vyprávění o situaci ve 30. letech dvacátého století nebyly žádné rozdíly. Ani v tom, kdy se blížili k vesnici cikáni a celou dědinou běželi napřed kluci a hulákali tu novinu na celé kolo, aby si všichni stihli zavřít drůbež a vůbec celé hospodářství.

Druhý je docela bolestivý /tedy pro mě/, kdy naši ulici v Českých Budějovicích pokryl asfaltový povrch.

Sjízdnost mě tak nebolela, ale předtím se tam dalo po dešti krásně cachtat v loužích. Nosily se tehdy šedivé galošky, co se do nich obouvaly bačkůrky a to bláto, co se do nich dalo nabrat...

Ale abych se nenechala unést nostalgií - jednoho krásného dne přijeli asfaltéři s válcem a z té naší krásné ulice udělali "moderní ulici šedesátých let". Nešlo jim to zas tak moc rychle, takže my, co jsme se dřív vesele brouzdali v loužích, jsme se s nimi stihli docela spřátelit. Koneckonců v důvěřivých šesti-sedmi letech vidíte kamaráda v každém.

Ten jeden asfaltér /byl skoro jako tér/ vyprávěl o svých dětech a o tom, že je tak chudý, že jim nemůže koupit ani hračky. Váhala jsem tehdy hodně, ale když opravdu nemohl... - přinesla jsem mu pro ně mého milovaného medvěda a kamarád autíčko. Nepamatuju si už, jak dopadlo autíčko, ale mého nejmilejšího míšu si začali s úsměšky pohazovat až spadl do teplého asfaltu.

Třetí příběh je z doby současné, nemá nostalgii, jen nekonečnou naštvanost /hodně eufemisticky řečeno/. Mezi našimi domy u lesa a rybníku jsou lavičky, prolézačka a pískoviště. Už delší dobu se u nich nic zajímavého nedělo, jelikož naši potomci už dávno dosáhli volebního věku a výšky cca 180 cm.

Až teď. V krtitických částech sídliště byly nainstalovány kamery a následkem je opětná obsazenost našeho nemonitorovaného dětského prostoru. Jen tam chybí popelníky,  koš na rozmlácené lahve od alkoholu, tlumiče hluku a někdo, kdo by ta černá robátka vychoval.