Že se vám z panelákové chodby něco ztratí - zazimované muškáty, kvalitně vyšlápnuté sklepně-popelnicové pantofle unifikované velikosti 45, nebo podobná hodnotná součást domácnosti, je docela všední.
X+
Ale skutečnost opačného ražení člověka znejistí a uvede do rozpaků. Ta stará dřevěná kostra válendy se objevila na naší prostorné chodbě zničehonic. Přesněji řečeno - objevila se u stěny vedle našich dveří. Bylo to v době vánočních čistek, kdy inovační procesy v domácích hnízdech mají zelenou. Kromě toho několik sousedů z naší osmipatrové kostky, čítající 40 bytů, měnilo působiště - na schodech se každou chvíli objevovali více či méně profesionální svalovci s rozměrnými částmi nábytku.
Profesionální mébláci se od neprofesionálů lišili jasně: při vybírání zatáčky v mezaninu neměli slovník tak bohatý na zvířenu a tělesné části. Prostě zatočili s kanapem potichu a s přehledem.
Ale abych neodbočovala: prvních pár dní, kdy nebohá kostra spočívala za našimi dveřmi, jsem jen v duchu nadávala Alexovi odnaproti "že má věčný skladiště za svýma dveřma mě štve, ale že si to rozšíří až k nám a ani se nezeptá... - no to je fakt drzost - je to milej kluk, ale tohle přepísk..."
Druhý týden razance myšlenek nabývala na síle.
Třetí týden trčel ten bazar v klidu dál u našich dveří, můj vztek na bezohledný sousedy nabobtnal do obřích rozměrů a trpělivost přetekla.
Pro jistotu jsem nejdřív odchytila na chodbě naši sousedku z pravé strany - bezvýsledně - stará paní neměla s válendou nic společného - však taky nebyla hlavní podezřelá.
Dlouze jsem se opřela o zvonek naproti u Alexe: " Jé dobrý den, no my jsme hrozný, že máme tu chodbu zakramařenou, ale ta válenda naše není, my mysleli, že je vaše, to bysme si nedovolili" - tak jsme se zasmáli a dřevěná záhada tam ležela dál.
Sousedi z levé strany veeelice věrohodně pravili, že je ani nenapadne nic stěhovat a už vůbec ne skladovat někomu za dveřma. Vzhledem k tomu, že i psa venčí dva metry od domu, věřím, že jsou vysílení udělat i krok navíc, natož něco tahat...
Zbývají poslední na patře - mladá manželata hned u výtahu. Už skoro s jistotou v hlase jsem je přepadla:
"Paní Rychtaříková, vy jste si u nás na chodbě uložili válendu? - víte, ono to tam hrozně straší..."
"Ale kdepak, to naše není, my mysleli, že se už stěhujete a máte to tam zatím uložený - ale už u nás byl takovej ten starej hovornej pán ze šestýho patra a ptal se, čí to je - že by se mu to náramně hodilo - on u vás ještě nebyl?"
A bylo po předvánoční záhadě i nas..štvanosti na všechny drzý sousedy.
Pán ze šestýho u nás zazvonil následující den a moc rád si tu dřevěnou záhadu nadělil pod stromeček.
Čí původně byla, se nikdo nedověděl. Ale posloužila jako dobrá stvrzenka: u nás v 5. patře drzouni nebydlí. Všechno je naopak. Svátky klidu a pohody mohly začít.
převzato na server eurotyden.com
