O májovém dešti stručně obrazem a několika slovy

Zrovna včera dopoledne, když slunce pražilo do rodné hroudy /vyschlé jako Sahara/ jsem si na něj  vzpomněla. Na májový déšť, když jsem byla malá. Za slunečného dne se bez dlouhého větrného varování přihnal černý mrak, pořádně

Asi mě nahoře vyslyšeli - odpoledne se jeden ukázkový objevil. Kropil asi hodinu, velké kapky v loužích jen nadskakovaly a čerstvě zasetý trávník udělal samým blahem ááááách... 

Po té sprše se udělalo zase slunečné vlahé jaro - jako tenkrát před cca 50 lety

/fujtajbl, to už je tak dávno?/ 

 Takhle spokojeně pak vypadala příroda 

Temelín se na jarní pohodu neohlížel - vesele upouštěl páru, jako by se nechumelilo /tedy jako by nepršelo/

 V heřmánkové apatyce to léčivě vonělo  

Stébla trávy ukázněně zatáčela podle značky a iluze, že je všechno jak má být, byla dokonalá. Aspoň na chvíli - než se člověk vrátil z přírody, pustil rádio, televizi, internet...