O kalhotkách na staveništi

Ta košilatá /vlastně kalhotková/ příhoda se odehrála u rozestavěného domu.  Že to nejde dohromady je jen prvotní mylné zdání.

Představte si takový normální pracovní den  na stavbě rodinného domku. Počasí zrovna náhodou přeje, všude se to jen hemží  - na střeše se neohroženě procházejí pokrývači, uvnitř diskutuje investor se stavbyvedoucím, do toho přijede dodavatel vrat a elektrofirma.

Je čtvrtek, den pravidelné pracovní schůzky na místě činu.

Osoba, která se chystá po dokončení osídlit tuto nemovitost je letitá skorodůchodkyně. Snaží se sice působit svižně, ale nikdo jí na tu přetvářku nenaletí. Jinak je to bytost kultivovaná, sprostá slova používá jen v krajně vyhrocených situacích a povahy je něžné.

Tato výše uvedená právě vychází ven. Tady stavební dozor velmi nahlas a s výraznými gesty svých takřka dvou metrů vysvětluje cosi třem elektikářům.

"Dáme tanga?" - obrátí se zprudka na plachou skorodůchodkyni. Ta málem poklesne leknutím v kolenou a zalapá po dechu /ježíšmarjá, co si to dovoluje, starat se o moje spodní prádlo?/

"Asi bílý.., nebo bude nějaká barva?" upřesňuje si dozor

- bleskově vzpamatovaná investorka jen ztěžka polkla a ty bíle vyvedené vypínače odkývala.