Nesmělé zamyšlení příslušníka majoritní části obyvatelstva

Jsem bílé rasy, jsem heterosexuálně založený jedinec, mám řádnou adresu trvalého bydliště, platím televizní poplatky – ať mi tedy někdo vysvětlí, proč musím být při zapnutí večerních zpráv neustále bombardována problémem vybydlený

Jedná se o problémy menšin, proč musí být v takové míře předváděny na veřejném kolbišti za nedobrovolné účasti všech?

Jasné je, že život normálního občana neskýtá takové bulvární nebo šokující sousto...Takže co s ním, s člověkem obyčejným – nakrmíme ho, ať mu ten všední život pořádně okořeníme, ať vidí, jak může být vzrušující…

Proč záležitosti, týkající se necelých 10 % lidí zabírají tolik informačního času?

V Chanově byly přiděleny za hubičku byty cikánským spoluobčanům, kteří z nich za krátký čas udělají kůlničku na dříví – to je opravdu povzbudivá zpráva pro normálního člověka, který si na bydlení setsakramentsky musí střádat, protože nedostane zadarmo od nikoho nic.

Spory o tom, zda manželství je rovno registrovanému partnerství – že je sexuální orientace daná všichni snad pochopili, zákon na tyto svazky už pamatuje. S manželstvím to nemá nic společného. Jestli je Janis máma a Pavel táta, je jejich věc. Dokola omílaný problém, který leze na nervy zbývajícím 96 procentům.

Bezdomovci byli nalezeni v bezvědomí po požití většího množství omamných látek – každý má problémy a starosti a záleží na něm, jak se k nim postaví, jednoduchá řešení nejsou a musí se na ně vynaložit námaha a vůle.

Sledování zpráv v nikom vlnu optimismu nezvedne. Bylo by redakčně namáhavé, hledat všeobecné informace pozitivního, povzbuzujícího a přitom zajímavého charakteru. Je snazší najít zlobu, lumpárnu, pseudoproblémy a špínu, která se týká zlomku obyvatelstva. Peoplemetry jsou neoblomné.

A tak divák dostává po vlastním únavném dni ještě televizně-zpravodajskou dobře mířenou ránu od snědého homosexuála bez stálé adresy.