Já vlastně ne - žila na Moravě, na úrodné Hané, odkud se můj prarod odsunul o jižních Čech. Ta cesta byla klikatá a složitá, stejně jako byly složité roky , kdy tohle všechno probíhalo.
Moji rodičové se sice znali už jako mladí - jejich rodiště byla asi 3 km od sebe, ale v dobách, kdy se taková ta seznámení "nafurt" domlouvala, asi nikoho nenapadlo, že si ctižádostivý František vezme hodnou Marušku z vedlejší vsi.
Františkovi prorokovali všichni, že bude starostou, nebo učitelem /v tehdejší hierarchii vážené osoby/
Ale abych to vzala zkrátka k té babičce: František skvěle vystudoval, nechal se zblbnout krásnou babou, která cítila úspěšného chlapa a po pár letech a pár dětech se rozvedl. Už se ta krása nedala dál vydýchat.
Už čekáte tu fajn babičku?
Příbuzní jsou užiteční tvorové: František je sám a Maruška je zatím taky sama, - zařídlili...svatba byla s veeelikou kyticí - no a pak jsem se narodila já...
Moje babička /maminčina matka- nebyla zrovna nadšená, že si její dcera vzala rozvedeného muže s dvěma dětmi. /pozn: v té době byla celkem neslýchaná věc, že by byly děti svěřeny otci/.
Sama zažila leccos, co by slabá povaha nedala -první manžel zemřel na následky války, zůstala sama s dvěma malými dětmi... k tomu hospodářství...
Babička žila v krajině pro mně veeelice vzdálené jelo se tam vlakem / z Budějc do Kroměříže/-, který děsně kouřil a nesmělo se vyklánět z okna, aby mi jiskra nevletěla do oka.
U babičky jsem bývala se svou sestřenicí, o tři roky mladší / mně bylo tak 8/, měly jsme se rády a hašteřily jsme se o blbosti, jak je to v tomhle věku zvykem. Co jsme prováděly je na delší rozprávění-někdy příště.Dneska jasně chápu, jak jsme babičce zvyšovaly tlak, když na nás křičela "ticho, pakáže"
Pro babičku jsem byla ta navíc, s kterou se to muselo vydržet těch pár letních týdnů - nebyla na mě zvyklá, povřísla jsem neuměla vázat, požehnat jsem se neuměla...
Proto se snažím babičkovat jak nejlíp umím, aby vzpomínky mých vnoučat byly krásné...
