Dalo by se to možná přiléhavěji nazvat "oči by chtěly a tělo nemůže"
Jestli jste vyrazili v těchto dnech na zahradu, kde ještě předminulý víkend stál statný sněhulák,
X+15.3.2009
Jestli jste vyrazili v těchto dnech na zahradu, kde ještě předminulý víkend stál statný sněhulák, tušíte o čem bude řeč. Krušný začátek vegetační doby si musí každý rostlinomil odbýt jako člověk pubertu.
Obraz zkázy, který oči zprostředkují šedým buňkám mozkovým, se dá - přeloženo do slušných výrazů - vyjádřit jako NO TĚBŮCH - ale cítíte, že to není ono, ta zimní spoušť by zasluhovala jadrný nepublikovatelný výraz.
Tak hurá převléct do pohodlného pracovního a pro nářadí. V prvních třech hodinách je výkonnost nadšeného zahradníkova těla příkladná - kolenní chrupavky ani nedutají, když posté podřepávají u skalky /myšlenky bezděky připomenou ukázkovou zátěžovou zkoušku sedacího nábytku v IKEA/.
Zádové a břišní svaly zvládají páté vrchovatě naložené kolečko shrabaného listí a mechu. Biomasa se vesele vrší a těšila by se i do kamen, kdyby se vědělo jak...
Zahradník se loučí s hejčkanými nehtíky, kterým nepomůže ani slušivá gumová rukavice v módním lila odstínu. Ruku začíná zdobit údernický mozol - úžlabí u palce nemá hrábě rádo.
Když je tak rekordně teploučko, dá se být jen v šortkách a tílku - části těla, které vidí letos poprvé sluníčko, jsou v krátké době notně vyzdobeny maliníkem obecným, mahonií cesmínolistou i hlohyní šarlatovou. Úsloví "zdrápaná jak samice" to vyjadřuje celkem trefně.
Je čas chvíli spočinout a pokochat se pohledem na vykonané dílo. Jak se tak kochá, obratle sesedávají, kyčelní klouby tuhnou a kolenní chrupavky vyhlašují revoluci. O tom zbytek těla ještě neví. Oko vidí, že ještě támhle je potřeba uříznout kapraď, tuhle zkypřit čemeřici a v rohu ostříhat dobromysl.
"Jde se na to", rozhodne hlava.
"Ani mě nehne", odporuje tělo.
Ale celý člověk ví, že už jaro klidně může pořádně začít a dá si dvacet. To musí pochopit i čemeřice - ostatně za pár dní je tu víkend zas.
