Že se dneska každá ježibaba pořádně načechrá, aby jí to na koštěti večer slušelo, je nad slunce jasnější.
X+
Je sporné, jestli ježibaba je totožná s čarodějnicí, ale kdyby se vycházelo z hypotézy, že každá ježibaba je vlastně baba, čili v určitém názvosloví "pěkná ženská", dalo by se vydedukovat, že taková pořádná pěkná ženská zná čáry a kouzla nedozírných dosahů, takže je vlastně ježibaba.
Ale tu pohádkovou si člověk takhle nepředstavuje - taky jste měli rádi, když jste byli malí a nemocní, museli jste ležet a polykat medicínu odporné chuti i vzhledu, že byl bonus v podobně mnohem častějšího čtení pohádek, než bylo obvyklé ve zdravém stavu? Za horečnatých nocí pak podvědomí produkovalo zástupy pohádkových bytostí, kde čarodějnice roztodivného vzezření nesměly chybět. Nejzáludnější mi připadala ta z japonské pohádky "O chlapci a zlé Jamaubě". Sice byla nakonec přelstěna a zatlučena do truhly, ale věřte něčemu stopro... ta, která chtěla upéct Jeníčka a zakousnout to Mařenkou, byla proti Jamaubě vlídná stařenka.
Nejkrásnější fantazijní představy vzbuzovaly pohádky, kde statečný jinoch putoval do cizích krajin, při plnění třech přání dokázal nemožné včetně zamordování škodlivých potvor a s pohádkovým jměním se vrátil do vlasti, aby mohl pojmout za manželku nejmladší nejkrásnější princeznu. Dneska je realita spíš taková, že jinoch nabyde doma zázračným způsobem pohádkové jmění a zmizí v dalekých krajích.
Láska k pohádkám v dospělosti v člověku přetrvává, jen se transformuje. Je uklidňující sledovat svět, kde má všechno svá pravidla, čaj o páté se nepodává v šest, bez klobouku jste na ulici nemožní, vztahy mezi lidmi jsou noblesní, padouch je dopaden a Hercule Poirot slaví další geniální vítězství nad státní policií. Inu pohádka...
Tak honem zpátky do reality - hlavně nezapomeňte dneska večer dodržovat maximální povolenou rychlost při letu nad uzavřenou obcí a pozor na škodlivé zplodiny starších typů košťat.
