To nemyslím jako dotaz, jestli vlastníte čopra nebo koně. Před chvílí jsem poobědvala. To nejnezdravější co se dá vymyslet - úúúžasný voňavý zelňáky a načechranej čerstvoučkej větrník. Ňaaam.
X+
- a teď si výčitky zkuste přijít. Nemáte šanci. Moc dobře si pamatuju teorii, kterou jsem kdesi četla /zajímavý je, že si pamatuju jen teorie, který se mi hodí do krámu/ "i při dodržování dietních zásad si neodpírejte to, co máte rádi, mohlo by vám to způsobit psychickou újmu". A je to, přece se nebudu psychicky drásat. Nemůžu za to, že nejbližší prodejna je pekařství s cukrárnou a díky nepřítomnosti kolegů mám dneska na obstarání krmě cca 5 minut.
Posledním parťákem do mojí mlsné top trojice by byla cmunda, neboli bramborák - ale ne takovej ten, co ho prodávají vycachtanej se zápachem bůhvíkolikrát použitýho oleje, myslím ten co tam je poctivě naděleno česneku a majoránky, nastrouhaný brambory - a ta vůůůně, co se line při pozvolným smažení... - už při popisu přípravy začínám mít reflexy jako Pavlovovi pokusní psi.
Z teorie zdravých stravovacích návyků bych to musela mít nutně za 1 a je fakt, že brokolici umím udělat na několik velice oblíbených způsobů, luštěninám kráčím směle vstříc a naše lednice se s bůčkem a uzeninami záhadného původu nezná. Ale když přijde ta mlsná, je to silnější. Už jsem byla na to téma podrobena mnoha zkouškám. K nejčastějším patří žertíky mé drahé polovičky. Postup bývá takřka standardní:
"máš v lednici větrník"
"no to jsi hodnej, ale víš, že jsem ti říkala, že je jíst nebudu, chci shodit ty tři kila "
"prosimtě jeden větrníček, jdi se podívat, jak se na tebe směje"
"nechci - a už mi ho nikdy nekupuj"
"no měla by sis ho sníst hned, teď je nejlepší, stejně to nevydržíš a pozdě večer je to nezdravý..."
5 minutový vnitřní boj
prohra
ACH JO /ale ten byl.../
