Příklad skandinávských zemí ukazuje, že míra veřejného přerozdělování s rozsahem korupce vůbec nesouvisí.
Prostředky z evropských fondů jsou pro tuto zemi obrovskou příležitostí k modernizaci infrastruktury, kvality vzdělávání i k celkovému rozvoji regionů. V současné době, vzhledem k úsporné politice vlády, tyto peníze navíc představují jediný výraznější fiskální impuls, který může přispět k podpoře uvadajícího hospodářského růstu. Tedy vlastně nemůže, protože většina operačních programů má kvůli korupci a neschopnosti plnit nároky na administraci, pozastavené certifikace a tím i platby.
Problémy s čerpáním peněz z evropských fondů již dokonce ohrožují hlavní vládní prioritu, konsolidaci veřejných financí, protože jak přiznal ministr Kalousek, v případě, že by nám Unie zastavila všechny platby, tak by mohl schodek státního rozpočtu vystoupat až na šest procent HDP.
Někdo namítne, ať se zruší fondy, protože veřejné dotace zvyšují korupční riziko. Příklad skandinávských zemí však ukazuje, že míra veřejného přerozdělování s rozsahem korupce vůbec nesouvisí. Náš problém je jinde – chybné a nepřehledné nastavení operačních programů s velkým množstvím priorit, špatně fungující stát, krize veřejných institucí a obrovská míra korupce. Hloupé a nehospodárné projekty totiž neschvaluje Evropská komise, ale české instituce.
Je jasné, že jen evropské dotace k modernizaci země nestačí a řecký příklad dokazuje, že v prostředí špatně fungujícího státu mohou dokonce přinést více škody než užitku. I bohatá naleziště ropy jsou pro řadu rozvojových zemí spíše prokletím než přínosem, zatímco Norsko tyto peníze využívá ku prospěchu svých občanů a investuje do budoucnosti, až ropa dojde. S trochou nadsázky by se dalo říci, že dnes stojíme na jisté křižovatce mezi směřováním spíše do Řecka či spíše do Skandinávie.
Evropská komise nám pozastavením plateb poskytuje jednu velmi cennou, i když drahou službu. Pokud chceme být součástí klubu, tak musíme splňovat nějaké minimální standardy. A zdá se, že to začíná trochu fungovat. Není divu, i přes problémy s čerpáním jsme výrazným čistým příjemcem – celkově jsme v letech 2004 – 2011 získali o 176,1 miliard Kč více, než jsme do rozpočtu EU odvedli. A to jsou peníze, o které nikdo rozumný nechce přijít.
Ještě dvě poznámky na okraj.
1) V současné době se v EU vyjednává o novém rozpočtovém rámci na období 2014-2020 a česká vláda si přeje nižší unijní rozpočet, což je mezi čistými příjemci celkem unikátní a nepochopitelný postoj.
2) Pravý smysl kohezní politiky po vytvoření Hospodářské a měnové unie je vyrovnávání regionálních rozdílů mezi hospodářsky vyspělejšími a chudšími regiony, což je nezbytná podmínka dobrého fungování měnové unie. Pokud budeme dlouhodobě zpochybňovat náš závazek společnou měnu někdy v budoucnosti přijmout, tak tento penězovod může postupně vysychat.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - c1-55981050-jsou-evropske-dotace-prinosem
