ČNB toho mnoho dělat nemůže

Jak podpořit pozitivní očekávání a chuť nakupovat v zemi, kde více než dvě třetiny domácností obtížně vystačí se svými příjmy (dle aktuálního průzkumu CVVM), kde nevíme, jaké budou za dva měsíce sazby DPH, daně z příjmu, výdajové paušály u živnostníků, zda bude spuštěna důchodová reforma, kolik nás bude stát rozkrádání evropských fondů (mohl bych pokračovat) a ministr financí stále fundamentálně trvá na tom, že nepředloží rozpočet s deficitem vyšším než tři procenta HDP – což bude patrně vyžadovat seškrtání výdajů o další desítky miliard?

A co může dělat Česká národní banka, když jsou úrokové sazby téměř na nule? Některé centrální banky sice experimentují se zápornými sazbami, při tak nízkých úrokových sazbách však mívá jejich další snižování poměrně nízký účinek. Má banka nakupovat dluhopisy, když je trh s nimi poměrně likvidní a stát si půjčuje velmi levně a to i na dlouhé období? Kromě toho, že tisk peněz je vždy riskantní, tak u nás nechybí ani ochota úvěrovat. Intervence proti koruně by sice mohla být krátkodobě účinná, ale českému exportu se daří i bez toho. A zdražilo by to dovozy.
ČNB toho prostě moc dělat nemůže, monetární politika není příčinou našich problémů. Snad by mohl pomoci její slib, že po nějakou dobu nebude zvyšovat sazby, podobně jako to učinil FED. Dodalo by to nějakou delší perspektivu např. trhu s bydlením, který si nevede nejlépe, ač jsou sazby hypoték na historických minimech.

OECD ve své analýze uvádí, že nejúčinněji se stimuluje agregátní poptávka výdaji na infrastrukturu, aktivní politikou práce a snižováním daní, zvláště u středně a nízkopříjmových, protože u nich je větší pravděpodobnost, že tyto „nově získané“ peníze také utratí. Česká vláda však dělá pravý opak.

Ekonomika je na tom zatím docela dobře, exportu se daří, máme nízké úrokové sazby, stabilní banky, které jsou ochotny úvěrovat a poměrně nízké dluhy. Příčinou našich problémů je šetřící hysterie. Ani ne tolik skutečné šetření. Ministr Kalousek teď reaguje na rebelii v ODS tím, že slibuje jen krev, pot a slzy, což přirozeně vyvolává negativní očekávání. Na základě těchto zpráv prostě většina lidí nevěří, že by se jejich situace mohla v nejbližší době zlepšovat a tomu logicky přizpůsobují i své spotřebitelské chování.

Málo si věříme a to nejen jako spotřebitelé, ale i jako občané, což dokládá malý zájem o věci veřejné. Jako podnikatelé méně investujeme, jako politici máme tendenci uzavírat se sami do sebe, což dokládá především náš vztah k Evropské unii. Krize politiky, rozklad veřejných institucí, korupce a chybějící vize budoucnosti, to jsou naše skutečné problémy.