Reforma pravidel globalizace

Koncem minulého století byla velmi oblíbená metafora o tom, že přílivová vlna obchodní liberalizace nakonec zvedá všechny čluny, i ty nejmenší. A i dnes se většina ekonomů shoduje na všeobecné prospěšnosti volného obchodu.

Neplatí to však absolutně. Dočasná ochrana „nezletilého odvětví“ s růstovým potenciálem může být v dlouhém období efektivní.

To je teorie, v praxi však fungovaly dvojí standardy. Zatímco Evropa v poválečném období snižovala obchodní překážky postupně a své zemědělce neobětovala globálnímu trhu nikdy, tak sama usiluje o nové trhy prostřednictvím dohod o volném obchodu, což zmenšuje prostor pro ochranu domácích výrobců ve třetích zemích (do doby než se dokáží adaptovat na mezinárodní konkurenci).

Evropa a zejména její velké národy byly od nepaměti zvyklé ovlivňovat mezinárodní pravidla ve svém zájmu a inkasovat z toho plynoucí zisky. Rozpad bipolárního světa, ale hlavně nedávná hospodářská krize, ukončily dominanci Západu, takže mezinárodní pravidla již není možné měnit vždy jen pro Evropu příznivě. Ze skupiny rozvojových zemí se vyděluje nová konkurence EMDC (emerging markets developing countries). Země jako Čína, Indie nebo Brazílie pochopitelně hájí své zájmy a je jasné, že budou mluvit i do pravidel hry.

Protekcionismus nikomu neprospěje, úpravy obchodního režimu by však mohly přispět k jeho větší udržitelnosti. EMDC by měly do pravidel WTO zavést pravidlo, aby rozvojové země mohly uplatňovat takové obchodní a průmyslové politiky, jakých je zapotřebí k restrukturalizaci a diverzifikaci jejich ekonomik, tak jako to před lety praktikovaly i některé vyspělé země. Na oplátku by měly souhlasit s regulacemi v oblastech, jako jsou pracovní či environmentální normy. Ztráta kupní síly střední třídy na Západě totiž není ani v jejich zájmu.

Je třeba začít seriozně diskutovat o vlivu volného obchodu na udržitelný rozvoj. V první řadě jde o koherenci různých politik, které jdou dnes často proti sobě. Cíl liberalizace obchodu by měl být v souladu se závazky v oblasti životního prostředí, např. Konvence o změně klimatu či biologické diverzitě a respektovat Rozvojové cíle tisíciletí.

Evropané se stále těší vysoké kvalitě života, ale zisky z globalizace a obchodní liberalizace již nedokáží financovat evropský (sociální) model tak jako v minulosti. Řešením není jeho demontáž, nýbrž reforma pravidel globalizace a také daleko větší důraz na vnitřní trh. Převážet stejné zboží sem a tam totiž nemá valný smysl.

Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55756710-jak-a-v-cem-bychom-meli-konkurovat-cine