Radar bez emocí

Duben 2009, americký prezident přednáší v Praze svůj historický projev o vizi světa bez jaderných zbraní. Ten projev se mohl odehrát klidně i ve Varšavě, Praha však na televizních záběrech nabízela hezčí historické pozadí a byli jsme tehdy také předsednickou zemí Evropské unie. Jinak to ale žádná náhoda nebyla, systém protiraketové obrany, tak jak ho plánovala předchozí Bushova administrativa, stál Obamově plánům v cestě - nelze přece vyzývat k jadernému odzbrojení a zároveň budovat vojenské základny, jejichž existence by nepochybně vedla k novým závodům ve zbrojení. Obama přijel, aby nás pro svoji vizi bezpečnějšího světa získal a zároveň nás chtěl ubezpečit o americkém spojenectví.

Obama pro svoji vizi přirozeně nezískal každého, ale i těm, které nepřesvědčil, mělo být jasné, že dochází k zásadní proměně americké zahraniční politiky. Některé včerejší emotivní reakce našich politiků ukazují, že to tehdy nepochopil zdaleka každý. Tito politici si radar u nás přáli více než Američané, vůbec jim však nešlo o zařízení jako takové, ale o dodatečnou bezpečnostní záruku a pojistku nadstandardních vztahů s USA. A že tyto bilaterální bezpečnostní dohody oslabovaly bezpečnost kolektivní, tedy NATO, jim asi nevadilo - bližší košile než kabát, že? Je velmi pikantní, že nyní slyšíme silná slova o amerických zrádcích od lidí, kteří si naše spojenectví brali do úst nejvíce.

Pojďme se na celou věc podívat bez emocí. Jsme pevně zakotveni ve strukturách Evropské unie a jedině jako součást jednotně vystupující Evropy máme skutečnou příležitost řešit globální problémy, kterým osamoceně nedokážou čelit ani bývalé evropské velmoci. Našim zájmem tedy je  posílení společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie, což nepůjde bez ratifikace Lisabonské smlouvy. Bez silné Evropy nemáme šanci ani na nějakou samostatnou politiku vůči Rusku, protože pro Rusko prostě nejsme rovnocenný partner. Tím partnerem je Evropa, tedy i my, ale jako součást většího a silnějšího celku. Vše ostatní je jen iluze.

Platformou pro spojenecký vztah se Spojenými státy je Severoatlantická aliance. Nadstandardní vztahy s USA byly epizodou porevolučního období, v nejbližší době se nevrátí a je to tak dobře, protože i Američané potřebují jako partnera jednotnou Evropu a není pro ně výhodné její rozdělování na starou a novou, jako se to dělo v nedávné minulosti.

Obama je vizionář, ale není naivní. Projekt protiraketové obrany nezrušil, jen nebude tolik dráždit. Pokus o dohodu a o zmírnění mezinárodního napětí není žádná slabost, naopak je to cesta k bezpečnějšímu světu. Důkazem je i dnešní ruské prohlášení, že opouští od svého záměru rozmístit rakety v Kaliningradské oblasti a také nedávná dohoda o snížení počtu jaderných zbraní mezi USA a Ruskem. Obě tyto země totiž vědí, že na země jako Irán a Severní Korea mohou efektivněji působit společně, koneckonců bez Ruska, které je členem Rady bezpečnosti, to stejně nejde. Včerejší Obamovo prohlášení je nakročení k bezpečnějšímu světu na jehož konci může být všeobecný zákaz jaderných zbraní. Může i nemusí, bude to dlouhodobý a komplikovaný proces. Pokud se to podaří, tak se toho Obama určitě politicky nedožije, ale za pokus to stojí. Pokud to nevyjde, tak nepochybuji o tom, že Obama má připraven i plán B. Ke konfrontaci se totiž můžeme vrátit vždy.

Jeden historický článek: http://www.lidovky.cz/radar-podstatne-zhorsi-nasi-bezpecnost-fcl-/ln_noviny.asp?c=A080530_000003_ln_noviny_sko&klic=225695&mes=080530_0

Pohled amerického experta ex-post: http://respekt.ihned.cz/c1-47174300-co-poradil-zakaria (řekl bych, že říká v podstatě to samé)