V minulosti si centrální banky vyzkoušely různá postavení vůči politické moci. Téměř po celé období své existence napomáhaly vládám k uskutečňování jejich cílů a za svoji dnešní nezávislost vděčí období zvýšené inflace v sedmdesátých letech minulého století v důsledku vládních selhání v péči o měnovou stabilitu. Centrální banky zareagovaly na společenskou poptávku, kdy bylo potřeba zvýšit důvěryhodnost strážce měny v době, kdy byl hlavním teoretickým východiskem k utváření monetární politiky monetarismus.
Nezávislost centrálních bank zodpovědných ze zákona jen sobě je však velmi problematická, podíváme-li se na to z jiné než monetaristické perspektivy. V postkeynesovském pohledu mají centrální banky pečovat především o stabilitu bankovního sektoru a monetární politika centrálních bankéřů by měla být koordinována s fiskální politikou vlády.
Jednotlivé modely se v různých zemích mezi sebou liší, některé centrální banky mají svůj cíl nebo více cílů stanoveny zákonem, jiné mohou cíle měnové politiky specifikovat samy, ale v podstatě všechny mají nezávislost v tom, jakými nástroji měnové politiky těchto cílů dosáhnou. Právní nezávislost a skutečná nezávislost není však to samé. Centrální banky se nepohybují ve vzduchoprázdnu, takže v praxi nehledí pouze na měnovou stabilitu a inflaci, ale ve velkém monetarizují státní dluhy nákupem státních dluhopisů, čímž vlastně pomáhají financovat veřejné výdaje a splácet dluhy. S trochou nadsázky by se dalo říci, že se centrální banky vracejí ke svým kořenům, kdy bylo jejich hlavním úkolem kdykoliv doplnit státu chybějící zdroje.
Ukazuje se, že v praxi současný převládající model funguje docela dobře. Je určitě lepší, když politici ovlivňují centrální bankéře nepřímo než nějakými přímými příkazy. Ale celý proces by měl být více pod veřejnou kontrolou a měl by také být více transparentní. Centrální bankéři mají totiž skrze monetární politiku významný vliv na hospodářství státu, ale za své výsledky zodpovídají pouze nepřímo.
Debata o demokratickém deficitu centrálních bank je velmi důležitá, protože pokud centrální banky ztratí politickou podporu pro svoji nezávislost, tak se to časem projeví v nějaké legislativní iniciativě směřující k jejímu omezení. Tomuto nebezpečí se snaží většina centrálních bank čelit větší otevřeností směrem k veřejnosti. Většinou publikují poměrně detailní zprávy, kde se snaží vysvětlovat důvody svých rozhodnutí. A to je dobře.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-57342370-v-cem-tkvi-nezavislost-centralni-banky
