Nejdůležitějším tématem summitu zemí G20 byla - tváří tvář hrozbě tzv. měnových válek - měnová politika. K žádné dohodě, která by stabilizovala světovou ekonomiku, ale nedošlo. Pocit společného ohrožení a vůle k systémovým reformám je totiž již dávno pryč, místo toho je na pořadu dne dosud zavrhovaný protekcionismus.
Ve vysoce liberalizovaném mezinárodním obchodu se růstový model založený na vývozech dosud jevil jako cesta k hospodářskému rozvoji. Mezinárodní ekonomika je však hrou s nulovým koncem: zboží a kapitál, které jedni vyvážejí, musí druzí dovážet. Státy praktikující tento typ merkantilismu na jedné straně zajišťují příliv ušetřených dolarů na finanční trhy, na druhé straně ale neumožňují svému obyvatelstvu, aby plně sdílelo přínosy hospodářského růstu. Proč to dělají? Zvyšování objemu zahraničních rezerv a vývoz kapitálu je pro mnoho asijských a jiných rozvojových ekonomik důležitou formou ochrany před finančními spekulacemi a vedle toho jim umožňuje, aby si uchovaly podhodnocenou měnu a mohly tak dále zvyšovat svůj vývoz a přilákat více přímých zahraničních investic, což považují za důležité pro svůj technologický rozvoj a hospodářský růst.
Napětí kolem podhodnocené čínské měny má potenciál vyústit do jednostranných omezení finančních nebo dokonce obchodních toků ze strany národních vlád. Tlak na Čínu, aby uvolnila svůj měnový mechanismus, ale měnovou krizi neřeší. Daleko větší tlak by měl být vyvíjen na strukturální reformy v samotných USA, protože hrozí, že nová vlna kvantitativního uvolňování (QE2) americké centrální banky vyústí v přelití kapitálu mimo Spojené státy, především do tzv. emerging markets. Prezident Světové banky, Robert Zoellick navrhuje v této souvislosti vybudování kooperativní měnové soustavy, jež bude odrážet nově se rodící ekonomické podmínky. Tento systém by podle něj měl zahrnovat dolar, euro, jen, britskou libru a také čínský juan.
Možná by stálo za to oprášit Keynesův návrh na zavedení alternativní globální rezervní měny zvané bancor, kterou se bohužel nepodařilo uvést v život. Toto téma bylo znovu diskutováno v šedesátých letech minulého století, kdy již bylo jasné, že jedním z možných řešení Triffinova dilematu (nemožnost kombinace monetární autonomie, fixního směnného kurzu a otevřeného kapitálového účtu) by mohlo být vytvoření nové mezinárodní měny, jejíž zásoby by se nevázaly na platební bilanci jen jedné jediné země. Za tímto účelem došlo v roce 1969 k vytvoření SDR (měnová a účetní jednotka používaná v rámci MMF). Avšak potenciál zůstal nevyužit.
Pokud chtějí světoví státníci přistoupit ke skutečně systémovému řešení a přispět k nastolení stabilnějšího systému, pak by měli této otázce věnovat větší pozornost. Nový systém by měl zabránit spekulacím, zároveň by odstranil prvek inherentní nestability systému spočívajícího na měně a nezdravé monetární a fiskální politice jediné země a došlo by ke stabilizaci mezinárodních měnových kurzů národních ekonomik.
Spoluautor - Ivan Lukáš, Glopolis. Vyšlo v Hospodářských novinách.
