Evropská centrální banka se pod tíhou krize mění

Goodhart rozlišuje tři období centrálního bankovnictví: (1) viktoriánské období od roku 1840 do roku 1914, kdy byly centrální banky relativně nezávislé v provádění monetární politiky; (2) etapu zvýšeného vládního dozoru mezi lety 1930 a 1960, které se vyznačovalo zvýšenými vládními zásahy do ekonomiky včetně monetární politiky; a (3) triumf tržního pohledu od osmdesátých let dvacátého století do roku 2007, jehož průvodním jevem byly i nezávislé centrální banky.

ECB začala fungovat v roce 1998, je tedy produktem své doby a její postavení je výsledkem složitých kompromisů mezi jednotlivými státy. Byly zvažovány tři modely (FED, Bank of England a Bundesbanka) a ze známých důvodů zvítězil ten německý, tedy značný stupeň nezávislosti a téměř výhradní orientace na cenovou stabilitu (v mandátu ECB je i podpora hospodářské politiky, ta však nesmí ohrozit cíl cenové stability). Cenou za restriktivní monetární politiku byl slabý hospodářský růst.

Finanční krize je pro politiku ECB jistým bodem zlomu, v polovině roku 2008 sice ještě zvítězil cíl cenové stability a tehdejší zvýšení úrokových sazeb krizi prohloubilo, ale pád Lehman Brothers a evropská dluhová krize vedla postupně k sérii nestandardních opatření ve složitém právním prostředí, jejichž vrcholem je poslední záchranná operace LTRO alias „Big Bertha“. Rotačky se rozjely naplno. Prvotním cílem injekcí likvidity bylo zamezit úvěrovému zamrznutí a povzbudit banky k nákupu státních dluhopisů, stejně důležitým motivem je však také povzbuzení chřadnoucího evropského hospodářství.

ECB se mění, za prvé se opět dostáváme do období celosvětového trendu zvýšených vládních zásahů do ekonomiky, což se nevyhne ani centrálnímu bankovnictví, za druhé, dalším trendem je posilování role finanční stability a makroprudenční politiky v centrálních bankách, přestože vytvoření oddělené Evropské rady pro systémová rizika (ESRC) zatím spíše naznačuje, že linie mezi cenovou a finanční stabilitou je ještě oddělena. A za třetí, ECB je první nadnárodní centrální bankou na světě, z čehož také vyplývá její velká nezávislost.

Krize ukázala, že je však jen formální, proto se dají s prohlubující koordinací fiskálních politik států eurozóny očekávat změny vedoucí k rozšiřování záběru ECB. Formální potvrzení duálního mandátu, který již dnes fakticky existuje, je v příštích letech velmi pravděpodobné.

Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55118550-ma-centralni-banka-krome-cenove-a-menove-stability-dbat-take-na-rust