Zabředli jsme do kolosálního zmatku, protože jsme nedokázali uřídit složité soustrojí, jehož chodu nerozumíme," povzdechl si za Velké hospodářské krize John Maynard Keynes. Ta slova se dají po víkendové schůzce skupiny G20 v kanadském Torontu zopakovat bez jediné změny. Možná nastal čas, tesat je do kamene.
Ti, kdo doufali, že se dvacetičlenný klub dokáže dohodnout, kdy opustí jeho členové politiku fiskálních stimulů, odjížděli zklamáni. Pro spravedlnost je ovšem třeba dodat, že některé země se nacházejí v tak bezútěšné rozpočtové situaci, až nemají na výběr: jejich politiku prakticky diktují finanční trhy. Ano, ty trhy, které vlády před časem musely zachraňovat před zhroucením...
Je to potřeba, takže to neuděláme
A aby toho zklamání nebylo málo, rozuzlení se nedočkali ani ti, kdo si slibovali alespoň odpověď na další důležitou otázku: jak to bude dál s finančním dohledem a regulací? Přestože politici na obou březích Atlantiku už se odhodlali k řadě kroků - reformu regulace finančního sektoru schválil před několika dny americký Senát a aktivní na tomto poli je i Evropská komise - jako celek se skupina G20 neshodla na ničem konkrétním. Třebaže máloco je dnes v téhle oblasti víc žádoucí než koordinace, budou se i po Torontu přístupy jednotlivých zemí lišit, jako se lišily doposud.
Dobře - dalo by se říci - odpověď na krizi přece musí zahrnovat víc než jen zlepšení regulačních režimů, posílení finančního dohledu či zvýšených požadavků na kapitálovou a likvidní přiměřenost. Jelikož je politicky nepřípustné, aby tíhu příštích případných potíží bank nesli znovu daňoví poplatníci, nemůže se svět obejít bez fondu, který by tyto náklady v případě potřeby financoval. Jenže ani v tomhle ohledu se s ničím pohnout nepodařilo.
Možný způsob, jak takový fond naplnit penězi nabízí bankovní daň. Na jejím zavedení se sice minulý týden dohodli šéfové evropských vlád (Česko její zavedení svou výjimkou ovšem komplikuje), jenže na globální úrovni zatím podobná shoda nepanuje, i když Barack Obama je pro. Ve hře sice pořád ještě zůstávají další možnosti - například daň z mezinárodních finančních transakcí (FTT). Navrhovaná sazba 0,05 % by nijak zvlášť nezatížila dlouhodobé investory, citelně by však postihla především mnohokrát opakované automatizované počítačové obchody, které přispívají k nestabilitě systému. A navíc by vynesla stovky miliard! Jenže i tenhle odstavec bude končit obdobně, jako ty předchozí: FTT podporuje řada evropských státníků, na globální úrovni ale zatím shoda ohledně jejího zavedení nepanuje...
Casino bez hazardu
Faktem tak i po další schůzce G20 zůstává, že nadále máme celosvětově k dispozici jen regulaci, o níž víme, že nedokáže zabránit krizím.
Stojí proto za připomínku, že jednou z příčin té stávající je zvýšená likvidita, nízké úrokové míry a živení finančních bublin v důsledku globální nerovnováhy, zejména mezi Čínou a USA. V této souvislosti je mírné zhodnocení čínské měny vnímáno spíše jako pozitivní gesto, které tuto nerovnováhu nijak neovlivní. Druhou příčinou je pak neúměrný nárůst finančního sektoru k reálné ekonomice. A také fakt, že právě on se oddával nebezpečným praktikám, které ze světové ekonomiky udělaly zvláštní druh casina v němž za hazardéry ručí stát.
Text byl publikován v HN.
