Situace je vážná, systémová korupce již dokonce podlamuje důvěru v základy demokracie. Nejprve je potřeba nastavit stabilní a spravedlivé právní prostředí a až potom se dá vytvářet nějaká smysluplná makroekonomická politika. Dolévat další benzín do nádrže, která teče, prostě nemá příliš smysl.
Předtím, než vláda přistoupí k dalšímu zvyšování daní a podvazování výdajů ve výši desítek miliard, bych doporučoval napravit chyby v čerpání evropských fondů, které představují poměrně výrazný nástroj fiskální expanze, zvlášť v době hospodářské stagnace.
Vláda odhodila ideologické zábrany (alespoň některé) a hledá zdroje na straně příjmů i výdajů. Zavedení druhého pásma u daně z příjmu znamená spravedlivější rozdělení daňového břemene, naopak zvýšení snížené sazby DPH má regresivní účinky, protože chudší domácnosti a důchodci vydávají na potraviny a léky relativně více. Jsem rád, že budou nakonec zachovány dvě sazby DPH, je to totiž důležitý nástroj hospodářské, sociální, ekologické a kulturní politiky. Např. zvýšení DPH u veřejné dopravy vede k relativnímu znevýhodnění MHD, vlaků a autobusů vůči automobilům s negativními dopady na kvalitu ovzduší. Místo zvyšování snížené sazby, která je neúměrně vysoká již nyní, bych tedy navrhoval zvýšení té základní o dva procentní body.
V současné situaci, kdy je nutné hledat další příjmy státního rozpočtu, je nepochopitelné, proč se vláda neřídí doporučeními OECD a nezavede majetkové daně - a místo toho uvaluje poměrně vysoké daně a pojistné na práci, což negativně ovlivňuje tvorbu pracovních příležitostí. Daň z nemovitostí je potencionálně výnosná, má jen nízké distorzní účinky a je to další možná forma projevu solidarity bohatých s chudými, zvlášť pokud by byly zavedeny odečitatelné položky od základu daně (tržní hodnoty nemovitosti).
Investice do školství, vědy, výzkumu a inovací, rozhodují o našem budoucím úspěchu, proto uvažované snižování platů učitelům nedává smysl. Myslel jsem si, že úvodní kolo „plošných a tupých škrtů“ bude nahrazeno strategičtějším uvažováním, cílově orientovaným rozpočtováním, kdy bude kontrolováno na co, a s jakou efektivitou jsou vydávány veřejné peníze a že se k druhému kolu škrtů přistoupí až potom. Nebojím se, že by nebylo co škrtat. Naopak.
Srovnávat exportně orientovanou Českou republiku a Polsko s poměrně velkým vnitřním trhem je problematické, přesto si myslím, že bychom se u Poláků mohli v mnohém inspirovat. Třeba v tom, že čerpání evropských fondů je pro tamní vládu opravdová priorita.
Článek vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na IHNED.CZ - http://dialog.ihned.cz/machacek/c1-55206180-co-soudite-o-vladnich-zmenach-dani-a-vydajovych-skrtech
