Skvělý zážitek z donucení

Myslel jsem, že si na tomto místě vyleju svůj vztek na slávisty a jejich „zakázaný“ zápas. Plánoval jsem, že si pěkně pomentoruju, jestli ten jejich výkon stál za tu diskutovanou tisícovku nebo ne. Ale neudělám to. Nechám to jiným. Mě totiž dostalo něco úplně jiného.

I když zdaleka nemám „sešívaný“ srdce, fotbalové poháry mě nenechávají chladným. Tak jsem večer seděl u počítače a lovil co nejaktuálnější zprávy ze zápasu s Žilinou (a trochu jí pomstychtivě fandil) až mě internetové proudy náhodně zavlekly na vlny slovenského rozhlasu. A tam – přímý přenos z hledaného zápasu. Samozřejmě ve slovenštině. Věc, kterou jsem slýchával naposled jako děcko. Bylo to něco úžasného.

To neskutečné nasazení komentátora Reného Šterna, jeho trochu nerovný boj s takovými jmény hráčů, jako Dřížďal nebo Šenkeřík, jeho snaha alespoň komentářem podpořit žilinské hráče….no prostě nádhera. Možná, že se na hřišti zase tak moc nedělo, možná to byla jen upocená kopaná, ale já jsem ten večer slyšel drama jak od Shakespeara. Osud tomu chtěl, že zápas šel do prodloužení a nakonec i do penalt, protože to samozřejmě byla živná půda pro Šternův komentář…..nemá cenu dál chválit, byl to prostě po letech civění na obrazovku nevšední zážitek.

Za ten bych měl vlastně poděkovat slávistům, že zápas nebyl v televizi. Ale já je stejně proklínám, protože nakonec na ty penalty postoupili a tudíž Žilina už nebude ve slovenském rozhlase. Musím se podívat, jestli mají Slováci ještě někoho v evropských pohárech. Byla by škoda nezopakovat tak zajímavý zážitek.