Musíme mít prezidenta za každou cenu?

Se skoro hlasitým smíchem musím sledovat, jak se vyvíjí typicky švejkovská tahanice ohledně kandidatury na prezidentský post. Protikandidáti současného (a zřejmě i budoucího) prezidenta republiky se v médiích objevují jak panáci v orlojovém okýnku a jakmile zhodnotí situaci, rychle mizí v zákulisí. Na jednu stranu jim děsně imponuje, že si na ně někdo v souvislosti s prezidentováním vzpomněl, ale zároveň se jim nechce s kůží na trh do pravděpodobné porážky. To už by tak honosné nebylo a navíc, kdo si vzpomene na poraženého kandidáta v příštích nebo přespříštích volbách? To už budou šance mnohem vyšší!

A proč ta celá tahanice? Nevím. Opravdu ne. Pokud v tomto případě pominu ten typicky český důvod – pro peníze, potom vážně nevím. Vždyť samotné křeslo prezidenta České republiky neskýtá vpravdě skoro nic. Náš politický systém, stejně jako v mnoha jiných zemích, ponechal prezidentské pravomoce na tak malé úrovni, že myslím není od věci polemika, jestli tento úřad vůbec udržovat. A pokud ano, pak by ho měly zastávat opravdové osobnosti. Do takového postu by měli přicházet lidé, kteří jsou už dávno před zvolením mezinárodně vážené. Ty ovšem v Čechách nevyrostou do té doby, dokud se nezačneme starat o poněkud vyšší věci, než jsou drby místní politické scény, závody v rozvodech, úplatcích a jiné naše folklórní prvky.

Navrhuji proto prezidenta zatím vůbec nevolit, dokud se nenajde alespoň trochu mezinárodně uznávaná osobnost. Já vím, že republika bez prezidenta je paskvil, odpovídá to však přesně stavu naší společnosti, takže si to právem zasloužíme. A pokud ho opravdu musíme mít, tak než vyroste někdo vhodný, obsaďme prezidentský úřad někým, kdo toho moc nepokazí a těší se všeobecným sympatiím. Někdo jako Millerův krteček nebo medvídek Pú.