Petr Pavel o sobě vytváří mediální obraz čestného a poctivého člověka. Používá přitom ale dost zavádějící výroky. Veškerá čest a férovost mizí, když souhrnně označuje své kritiky za urputníky a jejich oprávněnou kritiku za kampaň.
Kdyby současně nejoblíbenějšího kandidáta na prezidenta kritizovali jen jeho soupeři a odpůrci, bylo by to v pořádku. Pavla ale kritizuje historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů, dokumentarista Adam Drda, který je spoluautorem několika knih o totalitní minulosti, a nakonec jeho bývalý spolužák z tajného vojenského zpravodajského kurzu Pavel Beneš. Kritizují ho tedy lidé, kteří o jeho minulosti vědí nejvíce. Nejde o žádné osobní útoky, ale převážně o oprávněnou kritiku podloženou fakty. A tato kritika dokazuje, že Pavel o své minulosti mlží a jeho výroky jsou při nejmenším zavádějící.
Lze si o tom přečíst zde:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-historik-blazek-pavel-predklada-pribeh-ktery-neodpovida-pravde-40412599/
https://hlidacipes.org/adam-drda-proc-by-general-petr-pavel-nemel-byt-hlavou-statu/
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-spoluzak-petra-pavla-mel-by-o-sobe-rikat-pravdu-ale-nedela-to-40412392
Není pochyb o tom, že Petr Pavel byl ke komunistickému režimu zcela loajální a byl mu ochoten sloužit. Jinak by nemohl být předsedou základní organizace KSČ a nemohl by se účastnit tajného kurzu určeného mimo jiné pro přípravu vojenských rozvědčíků. Z jeho rané kariéry jednoznačně vyplývá, že byl řádným komunistou. Se změnou režimu se však rychle změnil a již tři dekády je prozápadně orientovaným demokratem. Argumentuje tím, že si své chyby z mládí dávno odpracoval.
Zásadní problém generála Pavla není jeho minulost, kterou mu mnozí voliči jistě odpustí, ale způsob, jak se ke své minulosti a ke svým kritikům staví dnes. První věta na jeho webu zní: „Celý život sloužím naší zemi.“ To je lež, protože službu totalitnímu režimu, který Pavel dnes správně označuje za zločinný, rozhodně nelze považovat za službu naší zemi. Ačkoli uznává své členství v KSČ za chybu, odmítá, že by šlo morální selhání. Víceletou službu zločinnému režimu však nelze ospravedlnit jako chybu způsobenou nedostatečným nadhledem. Byl to hlavně pragmatismus a kariérismus, tedy upřednostnění vlastních zájmů před morálními hodnotami, tedy nic jiného než morální selhání. Takové chování nebylo a není žádnou výjimkou. Upřednostňování osobních zájmů před morálními hodnotami je v naší společnosti častý a škodlivý jev, který se hojně vyskytuje dodnes. Celý český komunismus byl velké morální selhání našeho národa. Velmi dobře si to uvědomoval náš poslední prezident, který byl ještě morální autoritou, Václav Havel. Měli bychom si to uvědomovat všichni a budoucí prezident především.
Správnou reakcí na kritiku by mělo být vysvětlování. Petr Pavel ale přechází do protiútoku a označuje své kritiky za urputníky. Toto označení, které si Petr Pavel (nebo jeho tým) vymyslel, má být určeno lidem, kteří udělají cokoli, aby dosáhli svého cíle a proto o něm šíří pomluvy. Bývalý generálův spolužák Pavel Beneš pouze zveřejnil své vzpomínky a svůj názor. Generál Pavel ho ihned zařadil mezi urputníky, ačkoli na Benešově vyjádření není nic urputného, dokonce ani nesplňuje definici urputníků, jak ji Pavel uvádí na svém webu. Tak reagují politici, kteří nejsou schopni se férově bránit a své protivníky nálepkují. Tak reaguje například Andrej Babiš, když všechny své protivníky označuje za polistopadový kartel. Pavel v reakci na Beneše hned na začátku píše: „Je evidentní, že kampaň se už naplno rozjíždí.“ To zní skoro stejně jako často používaná výmluva Andreje Babiše „Je to kampaň!“. Přirovnávat Pavla k Babišovi není zrovna fér, protože Pavel je skutečný demokrat. Vydal se však cestou neférové kampaně a sám se stává urputníkem. Nemohu se ubránit obavám, že Pavlovo tažení proti populistům (tak zní jeden jeho slogan) bude fungovat stejně jako Babišovo tažení proti korupci.
