Pane Gazdíku, nemáte číslo na Karase? Potřeboval bych nějaké maskáče…
Ano, pan Gazdík, asi takový dvorní antiarmádní novinář, opět něco našel. Našel jednoho Karase, co se přiživuje na prodeji armádní výstroje. A jak se dalo čekat, je to osoba ze školních kruhů, dokonce se mu honosně dostalo označení, že je to pedagog, což není. Pan Karas je vychovatel, velitel jedné ze školních jednotek.
Asi proto má přístup k takovému množství výstrojních poukázek na odběr výstroje z výstrojních skladů. Studenti toho opravdu moc neoddřou co se týče oblečení. A všichni se rádi přiživí na prodeji výstrojních součástek. Vždy docházelo k tomu, že se součástky dávaly známým, prodávaly ostatním, ale jaksi v míře nesrovnatelné s Karasovou nabídkou třiceti uniforem polního stejnokroje.
Proto v záhlaví ono volání po čísle na Karasa. Od něj nic nechci, ale chci vědět, kde je ten výstrojní sklad, ve kterém ty součástky mají, a ještě v takovém množství. Hned tam pojedu! Proč? Ono, bodů (výstrojních poukázek) je veskrze dost, ale není za ně kolikrát co koupit. Až tak ke konci roku, neboť platnost bodů jsou tři roky, pak si s nimi můžete zahrát pexeso. A pokud se vám celý rok nepovede koupit nic, co potřebujete, a důvodem je to, že ve výstrojním skladu mají jenom zelené ponožky a trenýrky hrachové barvy, nedá to zásobovačům a přece jen něco do skladů nasunou, jinak by se mohlo stát, že body zůstanou i nějakému významnějšímu vojákovi a ten by se mohl začít pídit po tom proč a někdo by přišel o sesli. Přes rok je to ale bída. Takže se nedivím, že když má někdo možnost kšeftovat s body, udělá to. Ale chce to i trochu na to mít žaludek. A pak hlavně ty správné známosti ve výstrojních skladech, z důvodů popsaných výše.
Neříkám, že je to košer, ale jaksi to je jen vytržený kousek z kontextu současného života v ozbrojených silách. Ta propastná rozdílnost, o které píše ve svém přípěvku i pan Škrabal. Na jednotkách, které plní úkoly výcviku podle daných ročních plánů, není času na takové taškařice. Vše je dané, čas je neúprosný, a hlavně, tady lidi své uniformy potřebují, dokonce si musí dokupovat některé druhy v army shopech, neboť ve skladě nic podobného není (jedná se o kvalitní nosné ústroje, batohy a podobně). Na speciální výstroj má nárok pouze několik speciálních jednotek, lidi v zahraničních misích, kteří po návratu musí tu kvalitní výstroj vracet. Naše, hlavně polní, uniformy jsou dobré, ale jak už to v Česku bývá, není nic dotažené do konce. Tak čekám, že pan Gazík opět něco zjistí i v tomto směru a pak se zase začne něco dít…
