Zatímco jednání o řešení změny klimatu v Madridu skončila krachem, Greta Thunbergová se fotí s kufry na podlaze německého rychlíku a kdesi v zemích třetího světa dobývají děti suroviny, aby zajistily naše dobré ekologické svědomí.
Co to má společného? Mnoho, ba téměř všechno: Ekologii a cenu, kterou jí přičítáme, i kdyby tou cenou měla být jen naše pozornost danému tématu.
Nejčtenější internetový zpravodajský portál Česka, tedy Idnes, si tu cenu už uvědomil: Samotný článek o tom, že jednání v Madridu skončila bezvýsledně, zařadil do placené sekce „Premium“ /1/. Evidentně tedy tuší, že text si přečtou toliko „fajnšmekři“, kteří budou ochotni si za danou informaci zaplatit. Pro lid obecný „nějaké hádky potentátů o klimatu“ evidentně nejsou…
Naopak bulvární obsah v podobě snímku Grety Thunbergové sedící se svými kufry na podlaze rychlíku obletěl celý svět. Ať to zamýšlela nebo ne, ať to chtěli její VIP rodiče, nebo ne, stala se z té mladé dámy prostě celebrita, kterou už z podstaty většina lidí bere v uvozovkách. Její projevy se staly tím stejným, čím řečnění politiků: Dobře to vypadá, protože je to plné naléhavosti, ale k ničemu to není, protože se tím nikdo nehodlá řídit, ikdyby to nebyly jen z kontextu vytržené nerealistické fráze. A tak místo věcné diskuze nad požadavky Grety a jejich souputníků zůstalo z Madridu prohlášení, že se nedohodli, a mezi lidmi diskuze nad tím, zda je fotka té slečny s kufry ve vlaku autentická, nebo aranžovaná.
Ne vše lze vysvětlit konstatováním, že lehký až bulvární obsah bude mít vždy více čtenářů, než obsah seriózní, k jehož konzumaci je třeba vynaložit jisté úsilí mozkových závitů.
Je totiž třeba si přiznat, že některé věci se nám poslouchají hůře, než jiné. Zprávy o tom, co nás ohrožuje, byť by to mělo být ještě daleko, vždy budeme podvědomě odsunovat z našeho okruhu zájmu. Fotka holky na podlaze vlaku nás neohrožuje, ovšem její téma, tedy změny klimatu, to už by mohlo. I ten největší klimaskeptik si totiž pokládá otázku: „Co kdyby?“
Zprávy podobně nepříjemné jsou třeba ty, které se vzdáleně, ale přece jen týkají našeho svědomí. A zde to začíná už u politiků, kteří jak známo mnoho svědomí nemívají, o to více však hýří ochotou nechat občana zaplatit své plány, a v případě zejména německých plánů přechodu na „bezuhlíkovou ekonomiku“ je to kromě extrémní ceny finanční také vysoká cena morální.
Nedávno například vyšel článek o tom, jak rodiny zemřelých či zmrzačených dětí při těžbě kobaltu v Kongu žalují velké technologické společnosti, které tento prvek odebírají pro své výrobky /2/.
Protože se jedná o důležitou součást lithiových baterií, které pohánějí všechna možná zařízení, jimiž se obklopujeme ve stále větší míře, nevyhneme se úvahám o tom, kdo a za jakých podmínek vytěžil kobalt použitý třeba v našem mobilním telefonu.
Zásadní roli v tom ovšem hraje také ona Německem a západní Evropou až fanaticky prosazovaná politika „uhlíkové neutrality“. Ta totiž znamená, že využívání lithiových baterií a v konečném důsledku i otrocké dětské práce tak prostě bude zásadně navýšeno, protože nabídka tím zareaguje na poptávku.
Kupujeme-li navíc celé části nových energetických celků, od solárních panelů po zařízení větrných elektráren ve velké míře z Číny, pak si původem použitých surovin můžeme být téměř jisti: Ty suroviny pochází buď z těžbou ničených čínských regionů, nebo většinou ze zemí třetího světa a byly často získány za využití otrocké i dětské práce a samotná jejich těžba znamená zásadní devastaci životního prostředí. Stejně tak je otázkou, nakolik je vlastně možné reálně ohlídat ty „naše“ evropské či americké výrobce, ač se dušují, že oni žádnou dětskou práci, ekologicky a sociálně necitlivé přístupy nevyužívají ani u svých dodavatelů /3/. Pokud by tomu tak totiž bylo, tak by to znamenalo, že největší světový producent kobaltu, Konžská demokratická republika, musí poslední dobou zažívat nebývalý sociální a ekonomický rozkvět a místní obyvatelé se musí těšit rapidnímu růstu životní úrovně.
Skutečnost je ale taková, že zisky z těžby třeba v Kongu jdou právě těm zahraničním společnostem a zbytek místní mafii, pokrok a modernizace Konga se téměř nekoná. To má ovšem paradoxní důsledky: Na začátku stála ta naše evropská snaha o co nejnižší zátěž životního prostředí, cesta k tomu však vede skrze plundrování zdrojů země, která tím nebohatne, nerozvíjí se a tak nadále spoléhá na dosavadní životní strategii spočívající v co největším počtu dětí.
Narůstající populace je ovšem nucena v ještě větší míře a ještě více bezohledně využívat tenčící se zdroje svého území, a tak se devastace životního prostředí oproti předpokladu naopak zvyšuje. Jen ne u nás, ale u nich, co oči nevidí, to srdce nebolí. Stejně tak tomu bylo s EU-nápadem míchat do benzínu biosložku z palmového oleje dovezeného z Indonésie /4/.
Může-li se daná země navíc spoléhat na humanitární dodávky potravin z bohatých zemí, existuje v místě samém jen minimum opravdových stimulů k modernizaci sociální, ekonomické a ekologické. Nadnárodní koncerny tam působící nemají žádný důvod ke změně chování. Z neřešitelné situace se domorodcům nabízí jasná cesta: Pokusit se opustit neperspektivní místo a emigrovat právě do té bohaté Evropy, což se děje a bude dít ve stále větším měřítku, protože západní Evropa nečiní žádné reálné kroky k zastavení této migrace, stejně jako nečiní žádné reálné kroky k řešení jejich příčin.
Ekologické sny mohou tedy mít různou podobu, ale jejich náklady a důsledky nelze vnímat ohraničeně, třeba na jednu zemi jako je Německo:
Němci mají, nepochybně inspirování myšlenkami lidí typu Grety Thunbergové, sen v podobě „Energiewende“, tedy plánu změnit většinu energetických požadavků ekonomiky na elektřinu a tu vyrábět prakticky výlučně jen z obnovitelných zdrojů. Patří sem jak odstavení uhelných elektrárenských bloků, tak těch atomových, ale třeba i věci jako je zákaz malých kotlů na topné oleje. Co tím má být dosaženo? Snížení produkce CO2, a tedy nárůstu obsahu tohoto skleníkového plynu v atmosféře. Ponechme stranou globální význam něčeho takového učiněného pouze Německem a podívejme se na něco jiného:
Aby tento sen vypadal jako reálně dosažitelný, obsahuje politiku extrémní zátěže daněmi a poplatky všeho „uhlíkového“ a tedy zdražení elektřiny ze současných zdrojů /5/. Německo navíc využívá svoji ekonomickou a politickou sílu, aby tu stejnou politiku vnutilo i celé EU. Jistě jednak proto, aby tyto státy musely kupovat německé technologie vyvinuté k tomuto účelu, ale možná i proto, aby se i zbytek Evropy musel potýkat se stejnými náklady tohoto přechodu a Němcům to nebylo tak líto... Důsledkem těch nákladů ale bude zdražení zdejší produkce a tím se jen urychlí odchod nadnárodních producentů z EU do zemí třetího světa a tedy tam, kde si s otázkami životního prostředí nemusí dělat starosti a vyrobí tam vše levněji a s vyšším ziskem.
Bůh ví, jaká tedy bude globální bilance životního prostředí poté, co Němci slavně svoji „Energiewende“ dokončí a co okolním zemím vnutí kočkopsa ve formě implementace části německé energetické politiky a zachování části té domácí. Je totiž nutno si uvědomit, že z evropských ekonomik na zelený risk typu „Energiewende“ má jen ta německá, ostatní evropské země si tohle buď vnutit nenechají, nebo prostě zkrachují. Udělají tedy špatně fungující kompromis. Výsledkem klidně může být ekonomicky živořící EU a rozmach ničení životního prostředí formou levné produkce v rozvojových zemích.
Takže ohledně „uhlíkově neutrálních“ snů se ptejme:
Jsme ochotni za to zaplatit skutečnou cenu, finanční, ekologickou, sociální i morální, jakou to bude stát? A co za to dostaneme?
Zdroje:
- https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/spanelsko-madrid-jednani-klima-katastrofa-konference.A191216_190557_zahranicni_nvo
- https://www.novinky.cz/internet-a-pc/clanek/deti-zemrely-nebo-byly-zmrzaceny-konzske-rodiny-zaluji-technologicke-giganty-kvuli-kobaltu-40307342?dop-ab-variant=0&seq-no=5&source=hp&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
- https://www.euro.cz/byznys/kobalt-tezba-cena-burza-kongo-1383997
- https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/poptavka-po-palmovem-oleji-aneb-indonesie-v-plamenech_369435.html
- https://www.euro.cz/politika/elektrina-pro-nemecke-domacnosti-je-nejvyssi-v-historii-1467418
