Když Otmarova žena mlčela
Vona byla jeho žena Marta. A protože můj starší bratr chodil na návštěvy zásadně kvůli nakládanému hermelínu, a nikoli pro radu, pochopila jsem, že se stalo něco vážného. Otmar byl otec dvou chlapců, jehož sladká, vždy mírná a ohleduplná Marta, začala jedno pondělní dopoledne vydávat štkavé, téměř zvířecí zvuky a pak se odmlčela. Prý to trvá už druhý den.
Nic jsem neudělal, nic, co bych neudělal předtím, jsem stále stejný, tvrdil Otmar a já věděla, že to tak je.
To osudné pondělní dopoledne Marta chystala svému muži svačinu. Tak jak byla zvyklá po dlouhá léta, každý všední den, aby její choť měl v práci co přežvykovat. Úklid, děti, úklid, sporák, bábovka, a zase děti a vlídné slovo pro Otmara a pár okamžiků živočišného sexu, i když ji bolela hlava a mozek vytrvale předhazoval seznam pro zítřejší nákup. A taky háčkovala, pletla, sbírala recepty a pěstovala bylinky.
Marta plnila housky salámem, salátem a rajčaty a myslela na to, že by si taky dala, ale nemohla, čtrnáctiměsíční Marek už zase vylezl na židli, už si představovala ten tupý náraz hlavy o zem, praskání kostí, a tak běžela a strčila dítě do postýlky, a to začalo řvát, jako kdyby tu lebku už mělo rozbitou. A tříletý Vojtíšek prasil kuchyňskou linku olejem a kořením, prý vaří a Marta prosila, aby si šel do pokoje hrát s autíčky, ale on nechtěl, musí přece uvařit. Přišel Otmar, viděl rajčata líně se válící na salátu a otráveně prohlásil, že rajčata mu lezou krkem, že si je vytáhne a mezitím vytáhnul ječící dítě z postýlky, a to šlo okamžitě lézt na židli. Marta rudla, proč to vůbec dělá, ptala se, když už ani díky za to všechno neuslyší. K čemu jsem jim vlastně dobrá? K čemu jsem platná? A Vojtěch patlá, v ruce nůž. Marta vyběhne jak střela a muž: „prosím tě, uklidni se!“, řekne hysterce, a jak lenochod se plíží k synovi minutu poté, co nůž leží v bezpečí šuplíku. Otmar vezme svačinu: „Už jdu.“, Marek padá i se židlí, Marta štká, vyje, bulvy se jí vyvalují z očních důlků, tlačí je vztek. Ne, že by je netlačil dřív, ne…teď už se dostatečně nahromadil a přetéká…
Přetéká, ženy, a v hněvu se domovem odrážejí od stěn slova, při kterých dětem obyčejně zacpáváme uši, probíhá kulometná palba porcelánovým nádobím, krev bublá, mozkové vlásečnice praskají a padáme k zemi, půlku obličeje schlíplou jak pes.
Je to naše vina. Samy jsme si stanovily tyto hranice, podmínky, kterých jsme se držely, neboť většina (pohádky nevyjímaje) tvrdí, že je to tak správně, léta obětovaly pro něčí chválu, nikoli pro svůj vlastní růst, nejisté jako dítě, jehož citová nádrž je vyprahlá. Chceme být milovány a oceněny, zatímco se samy nemáme mít za co rády. Nečekejte od okolí, že najednou pochopí, že se vám vlastní klícka nelíbí. Samy jste si ji totiž léta budovaly. Buď se s tím smiřte, nebo přestaňte nenávidět druhé za svá rozhodnutí.
Já se snažím, snažím nesmířit a přestat nenávidět.
Olga Bulvová
Nádoba
Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...
Olga Bulvová
Kdo jsem?
Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...
Olga Bulvová
O život
"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"
Olga Bulvová
Hurá, autoškola!
Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.
Olga Bulvová
Přirozený koloběh
Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x