Vánoce a novoroční oslavy se blíží. K nim neodmyslitelně patří šampaňské. Vyrábí se na různých místech, ale jen jedno je to pravé. Asi 300 vesnic na severovýchodě Francie, zhruba 150 kilometrů na východ od Paříže.
Oblast Champagne.
Vápencová půda této oblasti nutí keříky vynaložit dvojnásobné úsilí, aby se kořeny mohly zabořit do náležité hloubky. Chladnější podnebí znamená, že trvá déle, než ovoce dozraje. Kombinací těchto dvou vlivů jsou hrozny bohatší na kyseliny a vyznačují se nezaměnitelnou chutí.
Výroba vína sahá až do roku 1662, ale do konce 17. století se víno s bublinkami považovalo za zkažené. Časem se přišlo na to, že když se vína z jednotlivých vesnic nechají kvasit samostatně a pak se smísí dodatečně, vznikne víno mimořádných kvalit. Bublinek se lidé snažili zbavit marně. Koncem 19. století se šampaňské stalo synonymem oslav a vítězství.
K vychutnání tohoto moku vede dlouhá cesta.
Hrozny ve slupce obsahují kvasinky, které se rozmačkáním spojí s cukrem uvnitř a tím se spustí proces kvašení, který promění cukr v alkohol.
První kvašení trvá asi dva týdny. Výsledkem je základní kyselé víno, které se nechá aspoň 15 měsíců uležet. Pak se základní vína mísí tak, aby výsledek dosáhl požadované chuti.
Následuje odstraňování kalu s mrtvými kvasinkami a to tak, že se láhve otočí hlavou dolů a jejich hrdlo se ponoří do solného roztoku a teplotě -20°C. V hrdle vznikne ledová zátka, která veškerý kal zachytí. Pak se láhve postaví a ledová zátka se ohřátím vystřelí. Vytvoří se místo pro poslední přísadu, kterou je tirážní likér (směs vína, cukru a ušlechtilých kvasinek).
Nakonec se láhve znovu zazátkují a nechají ve sklepeních dva až tři měsíce kvasit za teploty 9-11°C.
Proces výroby oblíbeného šumivého vína v konečný a vyvážený mok není zrovna jednoduchý, cena tomu odpovídá. Jsou hodně rozdílné. Jedna láhev se prodává i za 70 000 tisíc dolarů, ovšem je to láhev vylovená z vraku potopené lodi z konce 19. století.
Jedna sklenice šampaňského obsahuje 2 000 000 bublinek. Zátka z hrdla létá rychlostí až 60 km/h.
Vzpomněla jsem si na krásné Vánoce na Šumavě. Naše chalupa měla nízké stropy, vystřelený špunt udělal ve stropu malý důlek. Ke každému jsme napsali rok. Přibylo důlků a nám let. Po čase se dělaly opravy. Důlky už nejsou, zato vzpomínky na vánoční Šumavu. Nejen na tu vánoční.
