Moje dcera bývala typická dívenka se vším všudy. Chtěla být princeznou nebo vílou. Okupovala věčně moji skříň a botník. Vzhlížela se ve velkém zrcadle a nehezká si rozhodně nepřipadala.Nyní je ve věku, kdy je zrcadlo spíše nepřítel, velký kritik. Ještě neví, že to ona sama je sobě velkým kritikem. Kdeco je špatně. Postava, pleť, vlasy a tak dále.Připomíná mi to doby mého mládí, kdy jsem prožívala něco podobného. Asi to k tomu věku patří. Člověk je rád, že má takové období za sebou a doufá, že i jeho potomek to jednou překoná. Věřím, že ano.
Na rozdíl od dnešních dívek jsme měly přeci jen výhodu. Svět tak horečně nesrovnával všechno, co se dá, jako dnes. Stánky nepraskaly ve švech pod nánosy časopisů s krásnými modelkami na titulních stránkách. To, že je vyretušovaná v tu chvíli nikdo nevidí, necháme se oslepit krásou a leskem.
Hubnutí, postava, krásné tělo, to vše se probírá ve všech dostupných médiích dnes a denně. Nároky se zvyšují a v člověku to jen pokřivuje opravdové vidění skutečnosti. Schopnost vnímat člověka jako originál, který má také svou duši.
Případy anorexie či bulimie, které byly dříve spíše vzácností, jsou dnes opravdovým problémem. K tomu se přidává nepřijetí, narušená psychika, stres a deprese. Ani ty už nejsou výjimkou.
A těžko tady radit. Takový mladý člověk dá více na hodnocení okolí a rodiče jako kdyby ani nevnímal. Hodnocení vrstevníků má větší váhu, pochopitelně. Ovšem děti jsou nejkrutější.
Dobrá zpráva je, že čím jsme starší, tím se situace zlepšuje v závislosti na tom, jak o sobě smýšlíme. A s věkem se to zlepšuje. Máme také jiné hodnoty a dokážeme se lépe vyrovnat s kritikou okolí. Jistě jak kdo.
To, jak se líbíme sami sobě souvisí se stavem naší duše. A zde je zakopaný pes, protože většina lidí má duši nemocnou. Podle toho se i hodnotí, většinou špatně.
Odráží se to na postavě i zdraví, to je dokázané. Obézní člověk se vlastně nemá moc rád, jídlem se léčí, ale zároveň ničí.
Pomoc by měla začínat ne u počítání kalorií, ale u porady s psychologem nebo člověkem, který je schopen s takovým člověkem rozebrat jeho stav a pomoci, nabídnout řešení.
Pokud člověk začne pracovat na své psychice, začne se opravdu měnit! Je schopen se začít na sebe jinak dívat, je schopen se podívat do zrcadla a říct si: „Jsem krásný.“ Tam, kde jsme předtím jen viděli vady na kráse, začínáme vidět charakter. Nevidíme jen slabé stránky, ale i ty silné. Zakaboněný výraz nahrazuje úsměv.
Že udělal člověk pokrok, pozná podle toho, že se začíná vidět takový, jaký je, místo toho, aby se viděl takový, jaký by chtěl být!
Důkazem toho jsou členky jednoho ženského sdružení z Anglie, které se rozhodly do kalendáře, který každoročně vydávaly, umístit místo fotografií krajinek, fotografie vlastních aktů. Kalendář se k překvapení všech setkal s velkým ohlasem a jeho prodej vynesl víc než milion dolarů. Přitom ženy projevovaly o kalendář stejný zájem jako muži, kteří velmi ocenili, že namísto vyzáblin se v něm objevily krásné zralé ženy. Tento kalendář se později stal inspirací pro film Calendar Girl.
S každým dalším rokem, který následuje po překročení čtyřicítky, se o 1 % zvyšuje pravděpodobnost, že člověk bude své tělo vnímat pozitivně.
