Měli bychom říkat, co si myslíme, nebo si myslet, co říkáme? To se paní Závistivá potká s paní Falešnou. Paní Falešná se pohotově zeptá, co doma a kam jde studovat dcera. Paní Závistivá by nejraději řekla, že samozřejmě na prestižní francouzské gymnázium, ale protože dcera má svoji hlavu a prospěch nevalný, jde na učiliště. Paní Falešná má k tomu hned několik pohotových vět o tom, že přeci potřebujeme také lidi, kteří umí rukama a že ti študovaní neseženou žádnou práci.
Rychle přejde k tématu dovolená a nezapomene se pochlubit, že letos jedou na Mallorcu, ale už stihli i Bulharsko. Paní Závistivá skřípe zuby, ale nedá na sobě nic znát. S falešnou skromností poznamená, že dovolenou nejraději tráví v Jižních Čechách. Nač poznávat cizí země, když u nás je tak krásně.
Paní Falešná si nemůže nevšimnout, že paní Závistivé poněkud odrůstají vlasy a oblečení nemá zrovna podle nejnovější módy, ale protože to paní Závistivá vycítí, pohotově dá paní Falešné přednášku o přírodním způsobu života bez zbytečných barev.
Nakonec paní Falešná pozve paní Závistivou, ať někdy určitě s manželem přijdou, otevřou lahvinku dobrého vína, které si dovezli loni ze Španělska a ugrilují nějaké to masíčko. Paní Závistivá, s krabicovým vínem v igelitce a americkým úsměvem dodá, že určitě někdy ano, moc rádi. Se stále milými úsměvy se rozchází do doby, než jsou si z dohledu.
Paní Falešná si říká: „To je ale chudinka, jak to s ní ten její může vydržet.“ A paní Závistivá? Ta odchází ještě více naštvaná, než když odcházela z práce, kde jí kolegyně Ambiciózní nadzvedla mandle, kolegyně Přetvářka pochválila sukni, kterou má už dva roky, kolegyně Hulvátová poznamenala, že by měla lépe volit kombinace, kolegyně Vychloubačná se pochlubila milencem a kabelkou od Armaniho, zn. Made in China a kolegyně Intrikánka jí dorazila, když jí řekla, že jí šéf nemá v lásce a hodlá na podzim propouštět.
Předstíráme.
Že je veselý každý sňatek, krásná každá nevěsta, roztomilé každé miminko. Že umění je jen krásné a velcí lidé velcí. Předstíráme v práci práci, v kostele víru, ve vztazích kamarádství. Doma předstíráme ledacos.
Čím výš člověk stoupá po společenském žebříčku, tím více předstírá. Kdo nepředstírá a snaží se o pravdu a čistotu, je skoro blázen, přinejmenším divný. Někdo se rychle přizpůsobí a takzvaně zapadne a jiný ne a má problémy.
No lehko se mluví a hůř se dělá. Mezilidské vztahy nikdy nebyly jednoduché. Irena Kačírková, známá charakterní herečka, ale především skvělý člověk o tom věděla svoje, protože se odmítala chovat tak, jak se předepisovalo, jak to druzí chtěli. Takoví lidé to mají vždy těžší, ale o to více se můžou podívat sami na sebe.
„Já jsem byla prevít. Sama vůči sobě. Vůbec jsem to neměla v začátcích snadné, protože…nu prostě proto, že jsem nebrala na vědomí to základní pravidlo. A sice, že důležité je žít ne tak, jak si přeji, ale jak je třeba. Ale nemám si nač stěžovat.“ Irena Kačírková
Jiné články autorky
Popelnice ozdobená šperky
Vydláždili ráj a postavili na něm parkoviště
Křik není argument
Slova jako rána mečem
