Kamarádka se před časem přestěhovala s manželem na vesnici. Krásné a klidné místo, kde lišky dávají dobrou noc, okolní hluboké lesy lákají milovníky přírody a také houbaře. Tou byla i její neteř a tak jí pozvala na návštěvu.
Chalupa, kterou s manželem zakoupili, vyžadovala úpravy a tak bylo celkem běžné, že se celý den pohybovali v pracovním, neřešíc různé fleky a záplaty na oblečení.
Natěšená neteř je navštívila brzy. Obě houbařky po práci na zvelebování chalupy nadšeně vyrazily do lesa. Manžel kamarádky s díky odmítl, že má ještě práci, bude hlídat chalupu, ale hlavně kontrolovat teplotu piva ve studni a přitom sledovat důležité mezinárodní utkání. Však práce nemá nožičky, neuteče.
Nadšené houbařky, neznajíce ještě ta pravá místa, nosily prázdné košíky. Touha po úlovku je vedla dál, aniž si všimly, že se poněkud odchýlily z trasy. Po čase se rozhodly raději vrátit, ale místo toho zapadaly hlouběji a hlouběji. Jak z lesa ven? Orientační smysl nula.
Kamarádka začala být mírně a později více nervózní. Ne z toho, že se motají několik hodin v lese jako dvě bludičky, ale z toho, že neteř je diabetička závislá na inzulínu! Původně to měl být malý průzkumný výlet a nakonec se z něho stal lesní maraton.
Moje kamarádka měla jasno. Cukr a rychlá cesta k domovu. Zapojila všechny smysly a rozhodla se najít cestu z lesa ven stůj co stůj. V zoufalství se rozběhla ke každému mraveništi v naději, že tam bude zbytek bonbónu, zvyk dětí dávat je na mraveniště a pozorovat, jak si s ním rychle poradí. Nikde nic. Po nějakém čase a vnitřním boji, aby nepropadla hysterii, protože neteř už začala mít projevy nedostatku cukru, uviděla a ucítila kouř!
To skupinka skautů se utábořila na palouku u lesa. Kamarádka sebrala poslední zbytek sil a jako šílená se rozběhla k poklidným táborníkům. Ve špinavých montérkách, roztřepané košili po manželovi a pološíleným výrazem ze stresu, nedostatku tekutin a několikakilometrové chůzi, vyhrkla na skupinu táborníků jediné: „Potřebujeme bonbóny, cukr, jídlo!“
To už se dobelhala i neteř, která pod vlivem nedostatku cukru vypadala jako po užití nějaké omamné látky. Dvě podezřelé, zoufale vypadající ženy a chtějí bonbóny.
Kamarádka sebrala poslední síly k vysvětlení celé situace. Skauti začali nosit svoje zásoby tatranek a jiných sladkostí. Jak byla v tu chvíli vděčná, že nenarazila na skupinu konzervativních veganů.
Nakonec to dopadlo dobře, jako v pohádce. Skauti je vybavili sladkostmi a hlavně radou, jak z lesa ven. Ve zdraví se vrátily obě domů, aby tam našly vynervovaného manžela. Neteř přežila, to bylo hlavní! Kamarádka, uvolněná a opět ve svojí formě řekla: “Potřebuješ něco na nervy? Vezmi si bonbón, těch máme dost.“
Můj "mikroblog"
Proč tloustneme
Dokonalé dílo přírody
