Není lhostejné, jak žijeme a hlavně co jíme. To už ví pomalu každé malé dítě. Přesto se tak mnohdy nechováme. Co nám brání?
Tak trochu všechno. Čas pro výběr surovin, chuť a radost s přípravou jídla a stolu, trpělivost a také znalosti. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Neznalostí si přitěžujeme. Dřív za nás vařila Vitana, dnes kdejaký přístroj. Friťáky, různé trouby od mikrovlnné, přes multifunkční až po chytrou, která všechno zvládne sama. Nic proti technice, ulehčí práci a ušetří čas, který všem tak trochu chybí. Ale člověk má tendenci pohodlnět a žádný přístroj nenahradí ruce člověka.
Už v obchodě se můžeme naladit výběrem správných surovin. Doma pak přípravou, krájením a vařením spojeným s vůněmi, kořením a dobrou náladou, těšením se na dobré jídlo. Většina namítne, kde na to vzít čas. Ale kdo mluví o hodinách vaření. I hodina je příliš, za dvacet minut se dá uvařit bezva jídlo, zdravé i dobré. Tomio Okamura řekl: "Příprava jídla nemá být delší než jeho konzumace."
Jídlo by mělo být klidnou chvílí a ne frontovým útokem. Honem rychle, není čas. Většinou jíme izolovaně, každý u svého počítače nebo televize. Jídlo se zhltává ve velkém. Hlavně se pořádně nadlábnout, ať je dlouho klid. Tělo, poraď si! Okrádáme se o společný čas a do toho se ničíme, jídlo už není lékem, ale jedem.
Není se co divit, že přibývá hyperaktivních dětí, dětí s poruchami učení, alergiků, astmatiků, atopiků, hlavně obézních. Řadíme se na přední místa ve výskytu rakoviny tlustého střeva, výrazně přibylo cukrovkářů, kardiaků a lidí s vysokým cholesterolem. A kam dál to povede? Po nás potopa? Když se někdo dožije stovky, dívají se na něj jako na úkaz a všichni se diví, jak to dělá. Jak? Záhada?
Karel Čapek kdysi napsal: „U nás se oproti jiným zemím nepěkně jí a především nepěkně servíruje. Ušetřete si polovičku práce s přípravou oběda, ale přidejte si čtvrtinu práce s přípravou stolu. Není třeba si k večeři oblékat zrovna smoking, ale také není třeba si k večeři zout boty a vyhrnout rukávy, jako by se měl v potu tváře kydat hnůj. U nás se z jídla nestala denní společenská událost rodiny, ale opět si myslím, že tady není tak vinen muž, který se prostě vrhá na předhozené jídlo, jako hospodyně, která si nedá práci se slavnostní úpravou stolu. Co platno, tuhle válku o vyšší životní úroveň českého člověka může vyhrát jen regiment žen. U nás se nepěkně jí, protože se udržuje ideál překypujícího koryta. Donese se na stůl celá husa a teď ji, obře, požer. Stůl je opulentní, ale přitom jednotvárný. Naber si jednoho jídla, místo aby sis pohrál s miskami, nacpi se, místo aby sis po troškách mlsal. Můžeš mít k večeři čtvereční stopu roštěné s knedlíkem, ale za ty peníze a snad laciněji bys mohl mít ještě jednu sardinku, třikrát do úst kotletky, kousek sýra a hrst ořechů nebo čeho. Česká hospodyně tě raději umlčí roštěnkou, vedena k tomu nevímjakou kletbou, snad strachem z umývání talířů. Nemohu si pomoci, ale z množství jídla na míse se mi jaksi zvedá žaludek, množstvím každé jídlo hrubne.“
Boj s vlastním tělem
Pijte vodu
30sekundová mysl Warrena Buffetta
