Za minulého režimu se člověk z médií moc nedověděl. Informace byly strohé. Záměrem bylo spíše ututlat, že jsou mezi námi i vrazi, násilníc, také blázni či postižení. Zato byl člověk docela dobře informován o úspěších brigád socialistické práce. K tomu levné potraviny. Plný žaludek = spokojený človíček.
Dnes je situace docela jiná. Z jednoho extrému do druhého. V médiích se propere kdeco. Umělci, veřejně činné osoby. Nezůstane na nich nit suchá. U veřejně činných osob je to nanejvýš třeba, umělci jsou poněkud v nevýhodě. Mnohdy se dozví i to, co sami netuší a mají-li problém s alkoholem, pěkně se do nich opřou. Nevadí, že pije půlka národa.
Média jsou poslední dobou jedno velké krimi, spíše horor. Utýral psa, zbil vlastní rodiče, okrádala důchodce, chtěla podpálit dům i s maminkou, znásilnil spolužačku, zabil bratra a zakopal na zahradě, zrůda, zabila svoje děti…. Lidské neštěstí a tragédie dnes a denně naservírované až pod nos.
Lidé jsou rozhořčeni. Jak mohl týrat psa, zabít bratra, utýrat svoje dítě. Jak jednoduché rychle odsoudit. Jsou nenapravitelní jedinci, pohybující se na samé hraně. Třeba sami zažili ve svém životě týrání a odmítnutí. Bitý pes také kouše. Na scestí se zrovna tak může dostat v podstatě každý. Zabije člověka při autonehodě, zabije v sebeobraně, zaviní smrt dítěte…
Ovšem možná se to všem tak trochu hodí. Můžeme se rozhořčovat nad poklesky a zločiny druhých a přitom nemusíme rozmýšlet sami nad sebou. Setkání se sebou samým totiž patří k nejnepříjemnějším věcem v životě. Lze se tomu vyhnout, pokud má člověk k dispozici jiné živoucí osoby, jež představují zlo ve společnosti. Tento přenos se projevuje zlobou a odporem vůči takovým lidem.
Takový proces je u člověka docela běžný a popsal ho psycholog Carl Gustav Jung, který uvedl, že projekce je bezděčný duševní proces, jehož výsledkem je to, že obsahy našeho vlastního nevědomí nacházíme u druhých.
Postava ďábla se vždy hodila a hodí. Člověk ví, kde je zlo. Ovšem léta běží a uvědomění lidí značně vzrostlo. Ďábel už není tak populární, není takovým strašákem. Musí se tedy najít lidé, ve kterých to „zlo“ spolehlivě najdeme.
A tak dnes a denně s požitkem a zároveň s opovržením čteme a posloucháme zprávy o zločinech a zločincích. Prahneme po negativních zprávách. Jinak by se tiskoviny tak dobře neprodávaly a zprávy neměly takovou sledovanost. Za ďábla převzal jeho popularitu člověk „zločinec“. Ulehčí svědomí všem. Už víme, kde hledat zlo. U jiných vidí člověk ty chyby, které u sebe vidět nechce.
Ale zlo se stane zlem až tehdy, pokud cizí zlo roznítí zlo v naší vlastní duši.
Člověk člověku vlkem?
Přečíst jiný článek autorky
Svět chce být klamán
Zlo v oběhu
"Tady pohřební služba"
Mám ráda řeku
Žít jako Francouz
Každý ve svým gettu
Jak rychle se v životě zapomíná
