I když si vezmeme ve vysoké dávce vitamin C, tělo si vezme, co potřebuje a zbytek se vyloučí močí. Museli bychom ho v průběhu celého dne v nějaké formě konzumovat, aby byl v těle stále přítomen.
Před pár lety se objevila „novinka“, postupně v těle se uvolňující vitamin C, hotová bomba. To se ale ví už více jak padesát let. Co vše se ví, co my nevíme. Chytře se tutlá, co je třeba a vybalí ve správný čas.
Všechno je byznys. Důsledně se sleduje, co a jak jde na odbyt. Co nejde na odbyt, tomu se dá jiná forma, ale je to například ten stále stejný vitamin C. Člověku ale víc nepomůže. Vitamin C je plně účinný jen ve vázané formě s doprovodnými látkami. A těch jsou desítky. Zkrátka byznys. Dokud se výrobek prodává, forma zůstává stejná. Časem lidé ztratí o „novinku“ zájem. Obchodníci tedy zevšednělé „novince“ dodají punc novoty. Obsah zůstává stejný, mění se obal. Kdyby jen obal, ale bohužel hlavně cena!
Od dob, kdy lidé umírali po tisících na různé choroby, od dob válek, nedostatku jídla a léků uplynulo hodně času. Máme vše, o čem se našim předkům mohlo jen zdát. Zdravotnictví, léky, dostatek jídla. Lidé ale nejsou zdravější, spíš naopak. Hm, trochu divné. V čem to je? Každý sám za sebe rozhoduje o svém zdraví, těle, životě, ať už si o tom myslí, co chce.
Existují mrtvé a živé potraviny. Těch „mrtvých“ konzumujeme mnohem více než těch „živých“. Mrtvé nám celkem nic nedají, zato živé nás udržují při životě. Jsou to nejčastěji potraviny, které vyrostou nebo jsou vyprodukovány u nás, nedováží se. Máme je doma na zahradě nebo na farmě, a pokud nemáme tu možnost, koupíme si je od místních pěstitelů a chovatelů. Jenže….
Všechno válcují supermarkety, kterým farmář těžko může konkurovat! A mnozí nakonec koupí v supermarketu. Za prvé koupí všechno na jednom místě a za druhé se dívají na ceny, zvlášť když je třeba uživit několik krků. Některé potraviny jsou levné, jiné zase předražené. Koupí se levné, tedy zdánlivě levné, ale s nimi často i ty drahé. Kvalita ale stejně není. Holt „odpadkový koš“ Evropy.
Je tu spousta společností a jedinců, kteří vůbec nemají zájem na zlepšení situace. Zato mají prostředky, známosti, zkrátka „páky“ na to, aby to šlapalo podle nich. Já na bráchu, brácha na mě. Obyčejný smrtelník s tím těžko něco udělá, ale jíst musí. Mají nás pěkně v hrsti.
Skutečná strava je to, co roste v přírodě a nejlépe v té naší domácí. Jakmile projde potravina mechanickým rozdělením, chemickou rafinací, úpravou, aby byla dlouhého převozu schopná, stává se náhražkou. Všechno to draze zaplatíme my všichni. Nejprve penězi, pak zdravím a v závěru zase penězi. Léky už nezlevní a pojišťovny je čím dál tím méně hradí. Sáhneme do vlastní kapsy.
Ale například i v přírodní rýži je vitamín C, který se sice vařením ztrácí, ale ne všechen. Záleží na šetrném způsobu vaření. Navíc tělo nepotřebuje tak velké množství vitamínů, jak je nám podsouváno, aby jisté firmy měly zisky. Mánie vitamínů, multivitaminů, ale tělo si za určitých okolností umí docela dobře poradit samo. I zde platí, že méně je více.
Nedávný zážitek z jedné lékárny. Stará paní si jde pro léky. Podá recept, magistra donese léky a požaduje částku 1.860,- Kč. Stará paní mírně zavrávorá, nastane trapné ticho. Magistra se snaží vysvětlit, že některé z léků podražily. Paní není slova schopná, tvoří se fronta, špendlík by byl slyšet spadnout. Po chvíli ticha si paní bere hůl a odchází. Magistra na ni volá, ať si vezme aspoň recept zpět. Paní se otočí a poví jediné: „Na co mi budou léky, když nebudu mít na chleba.“
Jak souvisí fotosyntéza rostlin a metabolismus člověka
Borůvky - nejlepší potravina pro zdraví
