Stařičký pánský bicykl při každém šlápnutí nespokojeně vrznul. Dalo hodně práce uvést ho do pohybu, ale když se to podařilo, jel pak skoro sám. Světla z lampiónů a neonových poutačů se odrážela od vlhké vozovky a kreslila v oparu vycházející z malých bister abstraktní obrazce.
Xiaomei projela podél hlavní třídy plné obchodů a zatočila na vedlejší silnici. Silnice se stáčela chvíli vlevo, chvíli vpravo, tak jak už to silnice dělají, když se jede do kopce. Zdolat tenhle kopec nad městem chtělo vždycky hodně síly, ale teď večer, když nebyl na silnici téměř žádný provoz to šlo o něco lépe. Vzduch byl po odpoledním dešti čistý a chladný vánek osvěžoval.
Zbývalo ještě projet tovární čtvrtí a vyhnout se vlakovému přejezdu, kde bylo třeba z kola seskočit a přenést ho přes několik proudů kolejí. Křehká dívka zvolila cestu přes železný most nad tratí, který byl sice dál, ale bylo možné na něj vyjet a překonat dráhu bez přenášení těžkého kola mezi náspy. Tuhle cestu volila většinou ráno, když pospíchala. Dnes večer však měla dost času.
Za mostem minula řadu nízkých domků a projela tovární bránou s oprýskaným nápisem. Zastavila a opřela kolo o zeď. Chvíli si horkým dechem ohřívala prokřehlé prsty a pak z nosiče nad zadním kolem vyndala silonovou tašku ve které byla otlučená plechovka a čepice. Plechovka obsahovala vařenou rýží, co zbyla od oběda a trochu nakládané zeleniny. O krátké půlnoční pauze, než se doplní barvy, přijde trocha rýže vhod, pomyslela si.
Zamkla kolo, proběhla vrátnicí s podřimujícím strážným a zamířila k zadnímu traktu, kde se nacházelo expediční pracoviště továrny na vánoční ozdoby. Z tašky vytáhla hnědou plátěnou čapku. Nasadila si ji a schovala pod ní všechny neposedné prameny svých dlouhých černých vlasů. Blůzu stejné barvy a prostého neforemně-vojenského střihu, si pečlivě dopla ke krku. Naproti, na omšelé zdi visel plakát s revolučními hesly. Muž na obrázku měl na sobě tutéž uniformu a v buclaté tváři laskavý úsměv. Jeho výraz přesto naháněl strach.
Loudavě došla ke vchodu pro zaměstnance. Dnes ji čekala noční směna. Továrna vyráběla po celý rok totéž. Byly to plastové výlisky, které se lepily dohromady, zabrušovaly a namáčeli se do veselých barev. I přesto že smysl věcí, které během směny balila do papírových krabic neznala, byla ráda že nenáročnou práci v továrně sehnala. Než vešla dovnitř, naposledy se na podíval na večerní oblohu. Na Západě právě vyšla první hvězda. Bylo 24. prosince.
