René prošel krátkou chodbičkou a na jejím konci vytáhl z elektronické krabičky na zdi kartu. Hotelový pokoj potemněl. Otevřel dveře a vyšel na chodbu. Dveře za ním tlumeně cvakly.
Chodba vypadla jako tisíce hotelových chodeb po celém světě. Tlumené světlo, koberec neurčité barvy, desítky dveří. Trojčíslí a čtyřčíslí označující patra a čísla pokojů, ale také možná letopočty dob dávných a nebo časů, které teprve přijdou.
René si zastrčil kartu do zadní kapsy kalhot a vydal se dlouhou chodbou, která se na konci pravoúhle zalomila a vypadá úplně stejně jako ta, kterou právě prošel. Jediným orientačním bodem byla čísla pokojů a evakuační značení. Ostatním šipkám nešlo důvěřovat. Když zatočil za další roh, začínal mít pocit, že chodí pořád dokola, ale na konci chodby zahlédl výtah. Přivolal ho tlačítkem a díval se na prázdnou chodbu za sebou. Při pohledu na jedny ze dveří ho napadla absurdní myšlenka, zda za nimi nehrozí třicetiletá válka. 1619... A o patro níže nejspíš Španělé kolonizují Nový svět, pomyslel si. Z úvah ho vytrhlo cinknutí výtahu. Nastoupil a zmáčkl tlačítko s nápisem „LOBBY“.
V přízemí prošel kolem recepce a zamířil do hotelového baru. Prošel kolem hlavního vchodu, kde se právě promenoval ulíznutý hotelový bagážista a s rukama v kapsách náruživě kouřil. To je mi morálka, pomyslel si René a vešel do útrob sterilní řetězcové nálevny. Posadil se na baru a rozhlédl se po obsluze. Barman seděl na druhém konci pultu a na barové stoličce určené pro zákazníky počítal drobné ze sklenice, kterou před chvílí vytáhl zpoza baru. Když zahlédl Reného tázavý pohled, neochotně vstal, típl cigaretu a obešel bar, aby zastal roli obsluhy. Tihle Řekové, pomyslel si René. Není velký rozdíl mezi všemi jižanskými národy, ale tihle Řekové, jsou nám Čechům nejblíže. Alespoň, co se ochotného personálu týče.
Obtloustlý Řek mezitím dorazil se sklenicí Mythosu, kterou si René objednal a špatnou angličtinou se zeptal, jestli má vystavit separátní účet, či ji přičíst k částce za ubytování. René byl na jedné ze svých služebních cest a částky za předražený hotelový alkohol mu firma neproplácela, takže si řekl o účet. Upil ze sklenice světlého, pěnivého piva a rozhlédl se kolem. Bar byl poměrně velký a uprostřed byl dokonce malý taneční parket, který nyní za doprovodu místní kapely okupovaly páry penzistů nejspíš odněkud z Porýní. Bylo po sezóně, takže se dalo čekat, že hotel bude poloprázdný a jedinými společníky budou lidé v post-produktivním věku. Takhle to ale vypadalo, že zabloudil do Domova Sue Ryder, kde se právě koná večírek s tancem. René trpce vydechl a znovu se napil. Pivo chutnalo jako desetistupňový Staropramen, řádně zvětralý a pomocí brčka opět opatřený pěnou. Podíval se na displej komunikátoru a napsal několik zpráv domů. Jednu taky bývalému kolegovi, ve které se pokusil shrnout bezútěšnost situace i prostředí. Během chvíle obdržel peprnou odpověď, nad kterou se pousmál. Znova se rozhlédl po sále, aniž by hledal někoho konkrétního. Slabě věřil, že kolem zahlédne někoho blíže jeho současného věku, případně alespoň stavu, ale doufal marně. Hotel na okraji Athén, nic lepšího nabídnout nemohl.
Dopil a zaplatil účet. Jen za spropitné, které vyhaslé obsluze při placení nechal, by si v centru Prahy mohl dát prvotřídní plzeňské. Na tyhle „drobné“ rozdíly už si během cest zvykl a nechávaly ho v celku chladným. Když se vracel přes lobby zpět k výtahům napadlo ho, že ještě nepůjde spát a tak odbočil k východu z hotelu. Mezi dveřmi stál opět ten stejný bagážista a opět nebo spíš stále ještě kouřil. Řecká posedlost nikotinem Reného nepřestávala překvapovat. Myslel si, že tento zlozvyk je rozšířen především v zemích bývalého východního bloku, ale Řecko se zdálo být silnou konkurencí. Když procházel kolem vyzáblého mladíka ve špatně padnoucí hotelové uniformě, pomyslel si, že je rád, že je zde služebně a nikoliv na dovolené jako Ti obstarožní sasíci v baru. Ulíznutý playboy s assoskou v koutku ho krákavě pozdravil a nabídl se, že zavolá taxi. René ho přehlíživě odmítl a vydal se přes parkoviště do osvětlených uliček. Říjnová noc byla vlahá a voněla jasmínem...
