Podivuhodné odpoledne
Vítr ji bezradně honil od jednoho obrubníku k druhému, jako by nevěděl kam s ní... Jeho marné pokusy sledoval holub netečně schoulený poblíž odvětrávací trubky. Trubka odváděla vzduch z klimatizované bazénové haly a její okolí zavánělo chlórem. Holub byl rád , že je kolem teplo a mhouříc očka dřímal, aniž by ho rušila hudba vycházející pootevřeným střešním oknem. Tohle střešní okno rovněž patřilo k bazénové hale, která byla zcela netypicky umístěna v 1. patře rozlehlého domu.
Uvnitř strohé bazénové haly seděli dva lidé. Podlaha se leskla, protože byla po včerejší veselici spláchnutá hadicí a v kalužích, které pozvolna vysoušelo podlahové topení, se odrážely nohy plastového stolu a křesílek. Na vyhřívané lavici obložené drobnými dlaždičkami trůnil stoh různobarevných ručníků, který svou strakatou podstatou křičel a domáhal se pozornosti v okolí sterilně nemocniční šedo-modré. Byl široko daleko nejbarevnějším objektem, protože lidé po včerejším večírku ladili s obklady a pošmournou oblohou za okny. Modrou barvu měla i nálada, kterou umocňovala hudební dramaturgie Českého Rozhlasu 3 – Vltava.
V plastových křesílkách seděli Hana a René. Hana si četla knihu a René zíral na umělohmotný kostkovaný ubrus. Vypadal jakoby přestal dýchat. Jeho tvář byla bez výrazu. Hana hltala písmenka a v hlavě se jí odehrával příběh medvěda, co dělá společnost faráři postiženého krizí středního věku. Renému se v hlavě nic neodehrávalo. Bylo 1.1., což mu samo o sobě úplně stačilo.
Klasický kus, který na Vltavě právě dohrál své poslední tóny, se ještě malou chvilku odrážel od akusticky nevlídných stěn, než zanikl v děsivou kakofonii. Nastala strašidelná pauza, kterou až po několika předlouhých vteřinách přerušil baryton patřící hlasateli. Trochu to vypadlo, jakoby ve studiu usnul a jeho sluch navyklý na neustálý přísun zvuku zalarmovalo nezvyklé ticho. Možná to bylo jinak. Možná má cit pro drama a ví, že vážná hudba potřebuje odeznít ze smyslů, aby bylo možné přijmout bez emočního zmatku věci příští. Všechno vážné potřebuje mít svůj závěr opatřen pauzou, má-li být správně pochopeno. Pauza tedy byla na místě ať už vědomá či vzniklá shodou okolností.
Hana zaklapla knihu, čímž vytrhla Reného z letargie.
„Jdu do kuchyně, podívat se po něčem k jídlu,“ řekla rozhodně.
Vstala a mlaskavě kráčejíc po vlhké podlaze, odešla z haly.
René zabořen v křesílku pozoroval své prsty u nohou a pak se s obtížemi vysoukal z plastového sevření. V rádiu hlas oznámil, že na programu novoročního odpoledne je rozhlasová hra. René se chopil široké stěrky na okna opatřené násadou a jal se stahovat vodu z louží do kanálku v podlaze.
Hra začala.
Dobře položené hlasy se střídaly v dialogu v dynamickém sledu, tak aby posluchač ochuzený o vizuál nestrádal. Viktor Preiss, matador tohoto formátu, vedl debatu s jakousi ženou, která mu cosi vytýkala. Obratně řečnil, argumentoval, sršel bonmoty... René lakonicky honil vodu po podlaze. Pak oklepal stěrku, opřel ji o stěnu a odešel do kuchyně, kde Hana vyskládala na stůl mísy s okoralými chlebíčky ze včerejška. Teď seděla na židli, nohu přes nohu a jedla nakládaný hermelín s cibulí. René si přisedl a pohybem ruky odehnal mouchu, která hodovala na šunkovém chlebíčku. Hlas z rádia ve vedlejší místnosti řečnil a Hana s Reném v kuchyni dojídali zbytky. Rádio vytvářelo zvukovou kulisu, která se příliš nelišila od bzukotu mouchy, která probuzená teplem a vůněmi jídla freneticky poletovala v kruzích kolem kuchyňského lustru. Teď se na chvílí posadila a dovolila tichu, aby se rozhostilo v celé své naléhavosti. Hana ani René této výhružné pomlce z počátku nevěnovali ani trochu pozornosti, o to víc je překvapil rozhovor, který se intonací výrazně lišil od předešlé rozhlasové hry. Oba zpozorněli a udiveně na sebe pohlédli. To co slyšeli je totiž náramně překvapilo.
„…podívej Martine, můj čas je drahý a já ho tu nehodlám marnit, když Ti dva sedí v kuchyni a cpou se oschlou šunkou…“
„Viktore, neblbni, vrať se prosím ke stolu a dočti to.“ Hlesl někdo s neškoleným hlasem.
„Kašlu na to. Nebudu se tu s nimi zahazovat. Je to neúcta k mé práci, ale i k práci Vás ostatních. Jdu domů. Večer hraju, alespoň se vyspím.“
„Viktore to nemyslíš vážně. Já hraju taky a rozhodně to hodlám dočíst…“ vznesla námitku žena.
„Nelo, mám toho po krk… Nashledanou…“
„Bum!“ bouchly dveře…
„Martine, já pro něj skočím…“ řekla žena a její chvátavé kroky následovalo vrznutí dveří a obligátní „Bum!“
René s nevěřícně pootevřenou pusou zíral na Hanu, zatímco Hana bojácně vzhlížela ve směru zvuku k bazénové hale.
Znnnn, znnnn, znnnn,… Reného telefon na stole tančil polonézu.
René se zadíval na číslo na displeji zmáčkl zelené tlačítko a s lehce jalovým výrazem řekl: „Haló…?“
Hana sedíc naproti u stolu pozorovala Reného grimasy, které přecházely od jalového překvapení po zcela nechápavé strnutí.
René přitakal, rozloučil se a ukončil hovor červeným tlačítkem.
Telefon položil před sebe na stůl a se stále na něj překvapeně zíral.
Pak se podíval na Hanu a řekl:
„Máme tam jít.“
„A kam?“ špitla Hana
„No, do bazénovky…“
„A proč?“
"Protože to prej jinak Viktor nedočte…"
„Viktor?!“ Kdo je Viktor? A kdo Ti to volal?
„Dramaturg… prej tam máme jít, jinak to nedočte…“ hlesl René a pomalu vstal ze židle.
Hana ho nejistě následovala.
V bazénové hale se posadili do plastových křesílek a s obavami hleděli na němý přijímač, který nepatrně šuměl.
Bylo slyšet cvaknutí dveří a jak si někdo ve studiu odkašlal.
Hra pokračovala jako by se nic nestalo. René a Hana seděli v útrobách strohé bazénové haly a ani nedutali.
Moucha v kuchyni právě přistála na žluto-šedý, vaječný heliport uprostřed chlebíčku s lososem a radostí si mnula packy.
Z šedých mraků nad městem se pomalu snášel sníh. Psal se rok 2009.
Jan Bucki
Přestaňme s přechylováním cizích příjmení
Jmenuji se Jan Bucki, narodil jsem se v Praze, hlavním městě tehdejšího Československa. Jak je patrné, naše rodinné příjemní není českého původu. Rodina, podle které se jmenujeme, však setrvává na území Čech už více než 3 generace. Moje maminka se jmenuje Daniela Buckiová. Od dětství jsem to vnímal jako fakt, stejně jako to, že moje příjmení je pro spoustu lidí zvláštní a mnohdy ho všelijak komolí. Tenhle fakt, že mojí mamince úřady přilepily po svatbě s mým tatínkem za jméno podivnou příponu, začal v mém dospívajícím mozku vrtat jako červ. Stalo se to takhle.
Jan Bucki
Konec světa a Vánoce
Kdo by to čekal... Dnes mi na džíny ukáply slzy... Byly moje vlastní. Skoro nikdy jsem nebrečel. Dokonce ani na pohřbech. V dětství jsem plakával, jen když jsem dostal na zadek. Stalo se to jen několikrát a myslím, že pláč byl na místě. Čekalo se to ode mne.
Jan Bucki
Vločka
Z nebe padal sníh. Padal Tiše k zemi v bezvětří, laskavě a konejšivě... Padl na stromy, na široké a rovinaté lány, na domy, zkrátka na vše pod šedou zimní oblohou. Halil krajinu do bílé. Padl i na střechu velké budovy s okrovou fasádou, co sama o sobě vypadla jako velká sněhová vločka.
Jan Bucki
Library Lion
Jsem ve veřejné knihovně a prohlížím si dětskou obrázkovou knížku s názvem „Lev z knihovny“. Otáčím jednu stránku po druhé a prohlížím si obrázky. Později si čtu i jednotlivé statě, jež jsou vyvedeny velkými písmeny. Ta kniha je v mnoha ohledech poučná, neboť vysvětluje, že na světě existují pravidla, jež je nutné dodržovat a že když tato pravidla porušíme, je třeba přijmout odpovědnost, ačkoliv jsme ona pravidla porušili z důvodů, jež mohou morálně převyšovat princip, z jehož podstaty byla původně ustanovena. V duchu se sám sebe ptám, jako to, že jsou dětské knihy tak poučné a jak to, že si tak málo z moudrosti dětských knih pamatujeme v dospělosti.
Jan Bucki
Všechny ty zbytečné dny
Pro všechny, kteří touží stejně jako já usnout a probudit se, až bude po všem... Pro všechny, kteří ztratili někoho, kdo tu měl být napořád..
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Lžete, jiskřilo v debatě. Referendum o euru chtěli Dostálová, Konečná a Mach
Než Česko přijme euro, mělo by se podle Kláry Dostálové, která vede eurokandidátku ANO, Petra...
KOMENTÁŘ: Yemi by neměl být smutný, lepší zprávu dostat nemohl. Bude žít
Premium Český tanečník Yemi A.D. se o víkendu dověděl, že nepoletí do vesmíru. Výprava japonského...
Na zaparkované auto se zřítil vzrostlý dub, poškodil i střechu rodinného domu
Moravskoslezské hasiče o víkendu zaměstnal pád stromu v ostravských Heřmanicích. Ten spadl na auto...
Řidič dostal za srážku s vlakem a následný požár podmínku. Vinu přiznal
Polský řidič kamionu Roman Baksalara, který loni v říjnu narazil na přejezdu v Olomouci do...
Rozdáváme mléčnou výživu ZDARMA
Už jste slyšeli o nové pokračovací mléčné výživě BEBA SUPREMEpro 2 určené dětem od ukončeného 6. měsíce? Nyní můžete tuto nejdokonalejší recepturu...
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1342x