Číňan versus lezec

Byl podzim, čtvrtek v noci, možná lépe řečeno pátek brzo ráno. Byla jsem unavená a myslela jsem, že si půjdu brzo lehnout, ale nějak mě to přešlo a já si uvědomila, že chci zase psát. Že zážitků je zase spousta.  A nových zkušeností taky.

Byly tu už dvoje podzimní svátky, Svátky podzimu, 中秋节, a Svátek republiky, 国庆节. Pro cizince trávícího pouhopouhý rok v tak vzdálené zemi je to jasný signál, že má vyjet někam na průzkum, když je chvilku čas. Ale cestování popíšu někdy příště, sice jsem před chvílí řekla, že ještě spát nejdu, ale znáte to. Jak chcete začít dělat něco užitečného, najednou se spát chce. Co jinak se tu zatím událo? Třeba jsem se vydala na čínský boulder. Je maličký a strašně drahý, permanentka na 10 vstupů za 300 kuai (x3 českých), ale pokud do toho započítám i lekci čínské konverzace, tak to není tak zlé. Kluci na lezení jsou fajn, teda aspoň to málo, co jsem zatím potkala. Tady v Kunmingu prý lezou víc cizinci než místní. Kontakty jsem se rozhodla sbírat na všechny národnosti, ať se můžu k někomu přidat na výlet na skalky… což se zatím nepovedlo. Skoro všichni tu jezdí na motorkách a na mém byť na čínské poměry docela dobrém horáčku je bohužel nedohoním. Teda aspoň cizince. Číňany na skútrech tu na kole předjíždím běžně. Ale zpět k lezení. Cizince na kole nedoženu a Číňan obvykle prohlásí, že lozit nejede bo bude pršet, i když Noři (www.yr.no) tvrdí pravý opak. Prostě na Číňana se nikdy nespoléhej, to už jsem se párkrát poučila. Když se chcete Číňana na něco zeptat, radši se ptejte alespoň tří na sobě nezávislých lidí a teprve když se informace opakuje, lze ji považovat za pravdivou. Milý Číňan si totiž raději něco vymyslí, než aby přiznal barvu, že nemá ani tucha. Jiný kraj, jiný mrav.. Číňanů je hodně, tak je tu o něco těžší se prosadit, což z nich dělá hlučné, ať už po sobě řvoucí, troubící, čí jiný zvuk vydávající tvory, kteří se všude cpou, žďuchají do sebe i do již značně frustrovaných cizinců.. Zlatých našich 10 miliónů Čechů. Setkání Čecha a Číňana, to je další povídání. Zatím je to tak 50 na 50, zda Česko zdají či ne. Ti, co neznají, to samozřejmě po čínsku zamlčí. Spolužákovi už došla trpělivost a někdy prostě řekne, že je Němec, to mi ale hrdost a fakt, že se mi nelíbí němčina, nedovolí. Zpátky k setkání s Číňany. Nebo začnu Číňankami. Před pár dny jsem  byla na kafi popovídat si s dvěma středoškolačkama a byly opravdu moc milé, dokonce měly tu trpělivost mě učit místní dialekt.. tím ale moje dobré dojmy končí. Většina Číňanek, co jsem doposud potkala, jsou uřvané, nebo spíše upištěné slečinky, co se se mnou nechtějí bavit, když si třeba přisednu v menze, a probodávají mě zlým pohledem, když si čínští kluci prohlíží kolemjdoucí cizinku. Tedy pokud mluvím o holkách mého věku. S čínskýma babičkama se naopak povídá docela dobře. Jedna mi třeba vysvětlovala, jak okrúžlat okurku po čínsku, ale to je zas jiný příběh. Čínští kluci.. jsou taky zvláštní. Většinou rozdávám moje čínské číslo, jak to jen jde, více kontaktů = více možností mluvit čínsky, že jo. Ale k mojí zlosti je většinou zajímá jen to, jestli mám přítele.. Docela vtipné, když tak o půl dvanácté v noci zvednu telefon a mám odpovídat na takové otázky na tělo, ještě k tomu v jazyce, kde občas něco nemusím pochytit úplně přesně.. no sranda s něma.  Aspoň že ti lezci jsou fajn snad všude na světě.