Pohádka o hloupém Tondovi

Tato pohádka je sice trošku starší, ale pořád je aktuální a hlavně má špatný konec, snad se vám bude líbit.

Bylo – nebylo jedno království Česko a v něm bylo hezké město, říkejme mu třeba Brno. V tom Brně byla ulice, třeba jménem Kopečná. Tato ulice byla sice trošku mimo centrum, ale bylo z ní do centra blízko a hlavně, dalo se zde zaparkovat zadarmo. Proto zde parkovali své vozy různí přespolní poutníci, kteří byli chudí a neměli na zaplacení na placených parkovištích. Mimo toho zde také bydleli lidé a byly zde obchody a firmy a banka. Neparkovalo se zde dobře, protože na ulici Kopečné bylo hodně garáží, před kterými se parkovat nemohlo, ale lidé si na to zvykli a vždycky si auta nějak poskládali. Jednoho krásného dne některý z královských mudrců rozhodl, že na ulici Kopečné zřídí Velký Úřad – řekněme třeba Cizineckou policii. Nebyl to úplně nejchytřejší mudrc, možná že dokonce patřil k těm hloupějším, protože zapomněl, že Cizinecká policie má 30 služebních aut, která také musí někde parkovat. Kdyby totiž byl chytřejší, asi by zvolil místo sice ne v centru města, ale zase s pořádným parkovištěm. Cizinecká policie se tedy nastěhovala do ulice Kopečná a zpočátku se tvářila, že žádná auta nemá. Jen tu a tam bránily starousedlíkům v parkování černé limuzíny ukrajinské mafie, vybavující svým spoluobčanům pracovní povolení zadním vchodem bez front a problémů, ale i to nebylo na velkou potíž. Jednoho krásného dne se ale lidé z Cizinecké policie rozhodli, že hry na schovávanou již bylo dost. V ulici Kopečná a v přilehlé ulici Vodní si vyhradili parkovací místa pro svých 30 aut. Hloupí konšelé na radnici jim to beze všeho povolili, protože nakonec Velký Úřad je vždy důležitější, než nějací obyčejní občané. Konšelé sice mohli udělat z ulice Kopečné zónu s omezeným vjezdem, aby zde nemohli parkovat chudí přespolní, ale to je práce a nakonec, proč by to dělali, že. To vám byl poprask ! Lidé, kteří zde bydleli, neměli kde zaparkovat. Lidé, kteří zde pracovali, neměli kde zaparkovat a lidé, kteří zde jezdili do banky, také neměli kde zaparkovat. Parkovalo se, jak se dalo, v křižovatkách, před garážemi a dokonce i na chodnících. Ti chytřejší dávali na zbylá místa různé židle, odpadkové koše a jiné předměty, aby alespoň oni zaparkovali. Velký Úřad se ale nedal. „My vyhrazené parkování máme a ostatní budou parkovat podle předpisu, nebo nebudou parkovat vůbec!“ volali. Povolali policajta, kterému bychom mohli říkat třeba nadstrážmistr Klikyhák, služební číslo 303 571, a ten autům, které neparkovaly přesně podle zákona, udělil za stěrač Výzvu podle § 12 odst. 11 zákona ČNR č. 283/1991. Na ulici Kopečná měl kancelář své firmy i hloupý Tonda. Byl zde spokojen, při troše štěstí vždycky ráno zaparkoval a i jeho zákazníci občas zaparkovali. Když však našel za stěračem „Výzvu“ , uvědomil si, že toto ho čeká stále a všechno, co vydělá, bude muset odnést do 1. poschodí budovy Městské policie v Brně na Křenové ulici. Proto se rozhodl odstěhovat se z ulice Kopečné pryč na předměstí. Sice nebude v centru města, ale bude v budově s velkým parkovištěm, kde on i jeho zákazníci v pohodě zaparkují. Také ho napadlo, co budou dělat lidé, kteří tam třeba bydlí a mají tam třeba obchody, které se na periferii odstěhovat nedají. Pak si ale říkal, co je mi po tom, je to jejich chyba, protože strpí hloupé mudrce a hloupé konšely, kteří dávají přednost Velkým Úřadům před občany a zazvonil zvonec a pohádce je konec.Že to byla hloupá pohádka? Inu, nemáte pravdu, vlastně to ani nebyla pohádka.