Lesk a bída (nejen) české politiky

Trošku jsem si k tomu přičichl. Jen tak okrajově, komunálně, abych se moc nenamočil, přičichávám už dva roky a mohu říct, že to pěkně smrdí. Už když jsem do toho vlezl, věděl jsem, že to nebude žádná sláva. Je to ale horší, než jsem si myslel.

Kamarádi mě varovali – nelez do politiky, je to špína a svinstvo. To mi bylo také jasné, ale neuměl jsem si pod špínou a svinstvem představit nic hmatatelného. Teď už umím. Taky už vím, proč je politik méně prestižní zaměstnání, nežli uklizečka.

Ono je to tak trošku logické. Politika je způsob, jak můžete:

a) získat stovky milionů korun, aniž byste pracovali nebo podnikali

b) získat moc nad spoustou lidí, kteří musejí tancovat tak jak vy pískáte

c) vybudovat si tzv. „dobré bydlo“ s bezpracnými a dost vysokými příjmy.

 Ad a) V naší společnosti je velmi propracovaný sofistikovaný systém mafiánských bossů. Už se nejedná o pány s pruhovaným kloboukem a psími dečkami, kteří se oslovují Done Antonio a Done Vincenzo. Nyní se metamorfózovali na velmi úctyhodné občany, vážně jezdícími nejnovějšími A8, předsedy správních rad akciových společností, šéfy úctyhodných nadací a lidmi, kteří si tykají s ministry a poslanci. Jejich „podnikání“ je na hraně zákona, ale vždy na té ještě poctivé straně, zákonem jsou neuchopitelní. Pokud se tu a tam dostanou do tepláků, tak jedině když v opilosti srazí vietnamskou ženu (například). Zdrojem jejich zisků je většinou erár, ještě občas zakousnou do tučných evropských dotací. Aby mohli dobře podnikat, musí získat „bílého koně“. Toho přes kamarády mafiány dosadí třeba do nově vznikajícího politického hnutí s velkým volebním potenciálem. Zaplatí mu volební kampaň a bílý kůň ve významné politické funkci už jen tancuje, jak mu jeho řídící mafián píská. A hraje se o velký jackpot, státní kasa není chudá.

Ad b) Zakomplexovaní lidé, nedoceňovaní, s nevalným vzděláním a ohnutým charakterem jsou ideální představitelé této skupiny. Není většího zla, nežli zakomplexovaný člověk, který se dostane k moci. Je potřeba umět intrikovat, zezadu kopat do kotníků, podrážet, nedodržovat úmluvy a otáčet o 180°. Toto je ostatně nezbytná výbava všech úspěšných politiků.

Ad c) Asi nejrozšířenější druh „Homo politicus“. Lidé, kteří jsou v praktickém životě neúspěšní a neschopní, zato umí dobře klapat hubou, mají hroší kůži a umí lichotit mocným. Na různých politických funkcích spojených s účastí ve správních a dozorčích radách si takový člověk téměř bezpracně vydělá v pohodě 50 – 100 měsíčně, což jsou peníze, za které v soukromém sektoru už musíte něco umět nebo sakra tvrdě dělat.

Pardon, zapomněl jsem na čtvrtou skupinu. Není příliš početná, ale existuje. Poctiví a naivní troubové, kteří jdou zachraňovat svět před zlem, korupcí a klientelismem. Systém je záhy semele a vyplivne, buď je přetvoří do podoby a) až c), nebo ze systému vypadnou znechuceni a s diagnózou totální ztráty všech iluzí.

A co s tím? No, já bych měl lék. Politické funkce jako rašínovská služba vlasti, která se neplatí, ale je ctí každého občana. Když mohou pro svou zemi něco zdarma dělat dobrovolní hasiči, zdravotníci Červeného kříže, trenéři tisíců tělovýchovných jednot a spousta dalších lidí, proč to zrovna politici musí mít jako korýtko na výkrmně? Dělej zadarmo a pokud děláš funkci na celý úvazek, stát ti bude refundovat mzdu, kterou jsi pobíral a zdanil před nástupem do funkce. A teď pozor, mám takový kontrolní dotaz – myslíte, že tento návrh projde?