Nízká volební účast

Poslední senátní volby se vyznačovaly rekordně nízkou volební účastí. Politologové nad tím vesměs naříkají.   ­­­

Je to skutečně špatně? Já si to nemyslím.

Lidé k volbám nejdou buď tehdy, když jsou s politickou situací spokojeni a necítí nutnost do běhu věcí nějak zasahovat, nebo tehdy, když jsou naopak velmi nespokojeni (což je asi náš případ), ale nestojí jim za to, aby se o politiku zajímali detailně. Pak cítí, že se nemohou kvalifikovaně rozhodnout, kdo na politické scéně je ten lump, který je rozčiluje, a kdo by si přecejen zasloužil podporu.

Nezájem lidí o politiku nelze posuzovat jako zločin. Mnoho občanů má plné ruce práce s jinými věcmi. Starají se o rodinu, mají náročné povolání, nebo dávají přednost koníčkům, kterým fandí. Takže sledovat v médiích detailně programy jednotlivých politických subjektů, jejich plnění a chování jednotlivých politiků, na to jim už čas nezbývá. Protože z povrchního pohledu na politické dění nabývají dojmu, že politika je jen špína a politici jsou hochštapléři, omezují se na hubování v hospodách a na internetu. Správně usuzují, že skutečně zodpovědného politického činu ve volebním aktu nejsou schopní. Tak prostě k volbám nejdou. Dobrovolně se tím vzdávají jednoho ze svých občanských práv a nechávají to na těch aktivnějších. Nemůže jim to nikdo mít za zlé, avšak pozbývají tak práva výsledek voleb jakkoliv kritizovat. Kdykoliv přece mají možnost začít více se angažovat, politickou scénu lépe poznat i posoudit, a v příštích volbách už kvalifikovaně volit.

Za tragické bych považoval, kdyby se realizovala idea prezidenta republiky, učinit volební účast povinnou. Dokážeme si představit, jak by občan, rozhořčený takovýmto omezováním jeho osobní svobody, volil? Nejspíše by z protestu hodil hlas těm nejobskurnějším subjektům a tak by se naše volené orgány jen zaplevelily.

Již ve 20. létech minulého století byl náš demokratický volení systém oprávněně kritizován,  že v něm má stejnou váhu hlas moudrého, vzdělaného a zodpovědného člověka, jako hlas člověka trpícího mentální retardací, duševní chorobou nebo zločince. Odpovědí na tuto kritiku byly pokusy některých zemí o zavedení korporátního státu, které se však neosvědčily.

Myslím, že svobodná volba těch, kteří se v politice podrobněji nevyznají, nejít k volbám, je rozumnou odpovědí na zmíněnou kritiku našeho demokratického systému. Když ti, kdo nemají čas nebo chuť se politikou podrobněji zabývat, k volbám svobodně nejdou, dochází k tomu, že pak volí jen ti, kdož se naopak politikou podrobně zabývají, chování jednotlivých politiků bedlivě sledují a tak volí kvalifikovaněji.

Volební výsledky z těch voleb, které se vyznačovaly nízkou volební účastí, skutečně ukázaly zkvalitnění orgánů, do kterých se volilo. Ať již šlo o volby do Evropského parlamentu, nebo volby do českého senátu.

Takže já rozhodně nad nízkou volební účastí nenaříkám.