Laser má své čtenáře rád a proto už léta vybírá to nej, co se ve vodách fantastiky dá ulovit, ať už mluvíme o horkých novinkách anebo klasicích nad klasiky. Kyberpunkové opusy Williama Gibsona proto sjednotil co se úpravy, překladů a autora obálek týče, schoval je pod křídla edice Mistrovských děl SF a Virtuální světlo bylo druhou vlaštovičkou, kterou plzeňáci od tohoto autora mezi lačné čtenářstvo vyslali. Tahle resuscitace má smysl, vážení.
Jedna blbost může člověku pěkně převrátit život. Ví to Berry Rydell, losangeleský expolicista a ex-securiťák a ví to i Chevette Washingtonová, sanfranciská kurýrka, na pár vteřin zlodějka a vzápětí štvanec na útěku. Rydell, toho času na volné noze přijímá úkol Chevette chytit, protože rekvizita, kterou ukradla, zdánlivě obyčejné brýle, zajímá poměrně pestrou škálu lidí - zádumčivého Warbabyho, jeho asistenta Freddieho, zabijáka Lovelesse a hlavně jakousi tajemnou organizaci v pozadí, pro kterou tato partička má udělat špinavou práci. Jenže Rydell jako správný policajt neztratil cit pro vyhodnocení sporných situací a tak se shodou náhod ocitne na straně mladé kurýrky. Oba dva se tak stávají psanci a vypadá to, že jediným spasitelem jejich životů může být tajemná hackerská organizace, Republika touhy.
Příběh chatrný, ba prosťoučký, kulisy a úvahy opulentní. Prostředí Virtuálního světla je světem politického a státního rozpadu, ostatně Los Angeles a San Francisko jsou metropolemi dvou odlišných států - SeKalu (NoCal) a JiKalu (SoCal). Novými vládci světa jsou nadnárodní korporace, zábavní průmysl a na lokálním poli působnosti může vzniknout třeba sekta, která zbožšťuje televizní vysílání, anebo pestré ghetto obalující sanfranciskou Golden Gate. Nechybí technické vychytávky, inteligentní hmota, nanotechnologie nebo holografická technika. Svět se rozdělil na bezmocné a všemocné, střední třída obyvatelstva téměř neexistuje a pod bizarními věžemi bují spojení technologie a kriminality, tak jak je u Gibsona dobrým zvykem. Co ovšem může čtenáře odkojeného Neuromancerem překvapit, je absence vedlejšího kyberprostorového světa. Gibson se věnuje nákresu budoucnosti téměř na dohled - Virtuální světlo bylo napsáno v roce 1993 a jeho prostředí se týká Kalifornie těsně po přelomu milénia. V tuto chvíli je tedy román spíše nástinem alternativní historie, držíme-li se přesných datumovek, ale ani tento fakt mu při čtení neubírá na zajímavosti. Gibson boduje i přehlednou kompozicí obou dějových linií - příběh Chevette a Rydella se spravedlivě střídá, a to i v okamžicích, kdy sdílejí stejné situace, případné flashbacky nematou a občas je vyprávění proloženo zcela mimodějovým působením postav Jamazakiho a Skinnera, kteří však dokreslují obraz prostředí, ve kterém se Virtuální světlo odehrává. Některé věci se prostě neomrzí, rádi se k nim vracíme a užíváme si je snad ještě víc, než předtím. A Gibsonův styl k nim bezesporu patří.
Nakladatelství: Laser
Překladatel: Tomáš Richtr
Rok vydání: 2009
Počet stran: 319, Rozměr: 108×166, Vazba: brožovaná
