"Mute náš, jenž jsi v kyberprostoru...

posvěť se jméno tvé, přijď spojení tvé, buď vůle tvá, jak v Sionu, tak i ve Sprawlu. Ono-Sendai dejž nám dnes, a odpusť nám naše průsery, jakož i my odpouštíme těm, co nás ve vězení masa nechali, a neuveď nás v pokušení, ale chraň nás od rovné čáry na EEG. Neboť tvůj je kyberprostor i veškerý LED navěky. Ve jménu Case, Molly a Armitage, enter." Tak takhle zhruba by mohla znít modlitbička zarytého kyberpunkera, zbožně mačkajícího v rukou bibli tohoto subžánru, Neuromancera.  

Henry Dorsett Case je loser nejhrubšího zrna, zajatec svého těla, který čeká, až na něj dopadne sekyra nemilosrdné ulice. Kdysi býval frajer, jeden z nejlepších kovbojů kyberprostoru (dnes by na něj pasovalo slovíčko hacker), kradl data i zakázané substance pro bohatší a mazanější než mohl kdy být on sám. Jeden jediný pokus se na žebříčku zločinnecké hierarchie posunout výš se mu krutě nevyplatil. Když zloděj okrádá zloděje, zavání to pěkným průšvihem. Case byl tímto neuváženým krokem připraven o jediný um, který v sobě choval - jeho bývalí zaměstnavatelé mu rozpustili jeho talent v mykotoxinu z ruské války a on se už nikdy nemohl připojit k počítači. Těsně před pádem do temnoty jej relativně spasí tajemná návštěvnice se zrcadlovkami místo očí a její šéf. Molly a Armitage, bodyguard s pěkně ostrýma rukama a chlap s tajemnou minulostí a ještě tajemnější budoucností. Case je najat na práci, za kterou mu bude náležet sladká odměna - obnova jeho nervového systému. Následují nákupy po různých výspách světa, najmutí dalších členů týmu a nakonec cesta do orbitální stanice. Jenže nejen Case začíná brzy tušit, že je jen loutkou v mnohem větší hře, a za provázky tu tahá někdo, kdo má jasný cíl a všichni lidé - živí i už dávno mrtví - jsou jen prostředkem k jeho dosažení.

Román který se do historie science fiction nezapsal, ale vpálil chromově neonovým písmem tak hluboko, že už ho nikdy nikdo z ní nevyrve, text, který v roce 1984 ukořistil Huga, Nebulu a další literární ceny a jako žhnoucí Polárka ukázal směr mnoha dalším, u nás vyšel již čtyřikrát, pokaždé u plzeňského Laseru. Jeho pátá resuscitace se odehrála pod křídly edice Mistrovských děl SF a hlavně s úplně novým překladem Josefa Rauvolfa. Což čtenářům, kteří byli zvyklí na překlad od samotného Ondřeje Neffa, nemusí příliš sedět, protože Rauvolf počešťuje i názvy, které v Neffově překladu zůstaly v původním znění (Finn - Fiňák, Panther Moderns - Panteři Moderňáci nebo samotná vila Straylight - Bludné světlo). Co se ale nikdy nezmění, je samotný příběh, hutný a opalizující jako skvrna rozlitého oleje, postavy, které jsou stejně cool, jako když je Gibson poprvé vytřískal z psacího stroje, zmetci a zlodějíčci, které navzdory všemu má ale čtenář upřímně rád. Takže šlehněmež si dávku brazilskýho dexu, pusťme si do uší trochu toho sionského dubu a sjedeme si to ještě jednou, byť drobet upgradovaný, no ne?

Nakladatelství: Laser
Překladatel: Josef Rauvolf
Rok vydání: 2010
Počet stran: 336