Poslední dny se mluví hlavně o útoku na Sýrii. Byl oprávněný nebo naopak zbytečný a nelegální? Já mám názor jasný, úder USA, Francie a Británie proti Asadovi byl správný!
Proč si to myslím? Za prvé, Asad už několikrát chemické zbraně použil, za druhé, v tuto dobu to je pro něj nejlogičtější. Chce pomstu, zastrašení a demonstraci beztrestnosti. Už 7 let se totiž Asadovi nedaří, i přes podporu Ruska, opozici zničit. Ta je sice v současnosti na ústupu, ale i tak ovládá podstatnou část země, Asad tedy musí postupovat velmi tvrdě, aby rebelům vzkázal: ,,Už toho nechte, válka je u konce, já jsem vyhrál, smiřte se s tím." Je to znamení, že jakýkoliv další pokus o povstání se setká s brutalitou a terorem. Chce dát lidem lekci, na kterou na generace nezapomenou, jenom tak zabrání dalším nepokojům. Zároveň tím světu ukazuje, co všechno si může dovolit, že má mocné spojence (Rusko, Írán), kteří ho za všech okolností podrží, ať se děje, co se děje. Použití chemických zbraní bude mít proto za následek demoralizaci opozice a vzkaz, že další boje už opravdu nemají smysl. Výhra pro Asada.
Spousta lidí však říká, že i kdyby za to Asad mohl, tak útok na něj není tou správnou reakcí. Hlavní je přeci udržet mír a zabránit rozsáhlejšímu konfliktu. Proto bych teď rád ocitoval Winstona Churchilla: ,,Francie a Británie si mohly vybrat mezi hanbou a válkou. Zvolily hanbu, budou mít válku.“ Proč jsem toto připomenul? Kvůli politice, které se říká appeasement, tedy za každou cenu udržet mír, ustoupit kam až se dá a hlavně zabránit válce. Jak tato politika fungovala? Podívejme se do historie.
Nejdříve příklad z Antiky. Dokud Římané měli svoji hrdost a ochotu za svou vlast a hodnoty položit život, tak prosperovali a stala se z nich velmoc. Tím jak však římská společnost degenerovala a zpohodlněla se jim už tolik umírat nechtělo, začali tedy uplácet své nepřátele, najímat si žoldáky a ustupovat. Hlavně ne žádnou válku! Výsledek? Řím zanikl.
Asi nejznámější příklad appeasementu je po 1. světové válce, kdy se Spojené státy izolovaly a svět je přestal zajímat. Francie a Británie prožívaly válečné trauma a do žádného dalšího konfliktu se jim už nechtělo. Výsledek? Nechaly Hitlera ať si vyzbrojí armádu, ať obsadí demilitarizovanou zónu, ať Itálie ovládne Habeš, zavřely oči před anšlusem Rakouska, okupací Československa, masakry ve Španělsku či v SSSR… Hlavně ne žádnou válku, musíme se dohodnout, přeci kvůli jednomu masakru v Guernice nevyvoláme světovou válku, přeci kvůli nějakému Porýní nepůjdeme do konfliktu s Německem, přeci kvůli nějakým Sudetům nenecháme umírat miliony lidí. Výsledek? Všichni ho známe.
Jenže politika appeasementu pokračovala i po válce. Amerika sice přestala se svým izolacionismem, uvědomila si, že s velikostí roste i odpovědnost a že musí zabránit tomu, aby komunismus ovládl Evropu a ,,třetí svět". V 60. letech se ale appeasement začal opět prosazovat. Proč stále zbrojit? Proč vedeme válku ve Vietnamu? Proč se spolu nesmíříme? Chceme mír, žádnou válku! Tato politika se tehdy nazývala détente. Výsledek? Oslabení Západu a posílení komunistického bloku (invaze do ČSSR, obsazení Jižního Vietnamu, ovládnutí Kambodži, masakry obyvatelstva, invaze do Afghánistánu, výjimečný stav v Polsku, islámská revoluce v Íránu…). Změnu přinesl až Reagan s Thatcherovou, kteří s touto politikou ustupování přestali a začali tvrdě hájit své zájmy. Výsledek? Zhroucený Sovětský svaz, osvobození komunistických satelitů, 20 let relativního světového míru.
Nechci obhajovat všechny kroky americké zahraniční politiky, například svržení Saddáma v roce 2003 byla chyba! Přesto ale historie ukazuje jednu věc - diktátorům a teroristům se neustupuje. Když Asad provede chemický útok, musí Západ reagovat, jinak by to byl signál pro všechny ostatní diktátory na planetě, že je to povolený.
Tak jako nesmíme ustupovat z našich hodnot muslimským migrantům, tak stejně nesmíme ustupovat z našich hodnot diktátorům či východním despociím. Pokud tohle Západ zvládne, má šanci přežít, pokud však zpohodlní, zdegeneruje a zvítězí politika appeasementu (mír za všech okolností!) vůči muslimským menšinám či východním diktaturám, tak nemáme šanci a válka nakonec bude ještě větší a krvavější.
,,“Nemáme na výběr mezi mírem a válkou, pouze mezi bojem a kapitulací” R. Reagan
