V posledních měsících stále slyšíme o tom, jak je ohrožena demokracie. Já mám sice podobný názor, jenže hrozbu vidím trochu někde jinde než u Zemana, Babiše nebo Okamury.
Samozřejmě i oni představují jistá rizika, ne však pro demokracii tak zásadní. Mám spíše strach o postoj veřejnosti k myšlence, že si lidé mají vládnout sami – k demokracii.
Nechci jít tak daleko abych tvrdil, že demokratické systémy na celém Západě jsou v krizi, spíše bych je označil za zastaralé, nemoderní a vyprázdněné. V Americe i v Evropě vidíme narůstající nedůvěru k politikům i celému systému a jestli chceme, aby liberální demokracie přežila i další století, musí se změnit, reformovat a otevřít lidem.
Pro lepší pochopení mé úvahy si uděláme malou exkurzi do historie. Samotná idea moderní demokracie vznikla v době osvícenství, kdy některé intelektuály napadlo, že by nemuseli vládnout králové, šlechta nebo církev, ale spíše lid jako celek, který v zemi žije a pracuje. Všichni si jsou navzájem rovni. Reakce? Příšerný nápad! Přece nenecháme nevzdělané sedláky a lůzu v ulicích o něčem rozhodovat! Jak by to asi dopadlo? Přesto se tyto ideály stávaly čím dál více populární, až došlo v Americe a Francii k velké revoluci, kdy lidé povstali, svrhli staré elity a rozhodli se převzít vládu do svých rukou. V USA se to povedlo, ve Francii se to však zvrhlo v teror a válku.
Přesto tato myšlenka žila v myslích lidí dál. Idea vlády lidu je prostě velmi lákavá a jak rostla městská a střední třída, tlak společnosti na podíl moci byl větší a větší. Nakonec si elity uvědomily, že pokud nechtějí další krvavé revoluce, budou muset postupně ustoupit. Vznikaly tedy parlamenty, ústavy, politické strany i první svobodné volby. Existovala však velká omezení. Volit mohl pouze bohatý či vzdělaný občan. Logika jasná, demokracie sice ano, ale nenecháme přeci nevzdělané, negramotné dělníky či rolníky rozhodovat o politice. Přesto spodní a nevzdělaných vrstvy zvítězily a počátkem 20. století bylo schváleno tzv. všeobecné hlasovací právo, kdy každý má šanci účastnit se vlády, ať je hloupý, chytrý, bohatý, chudý, prostě všichni jsou si rovnocenní občané. Jenže stále ne úplně všichni, pořád to mělo jistá omezení, například ženy v demokracii místo neměly. Přeci nenecháme rozhodovat hloupé hospodyně o vládě, vždyť ničemu nerozumí. Avšak nakonec i tento názor padl a postupem 20. století získával ženy volební právo po celém světě.
Stačí to? Pro 19. a 20. století tento systém vyhovoval. Společnost byla rozdělená na třídy, neměla možnost vykonávat vládu přímo a vznikl tzv. systém zastupitelské demokracie, kde každá třída měla své zástupce. Byly tu strana pro zemědělce, pro dělníky, pro podnikatele, pro katolíky, pro protestanty, pro úředníky atd. Lidé svým zástupcům věřili, pol. strany měly masovou členskou základnu a při volbách byla velká volební účast.
Jenže v digitálním 21. století se situace změnila. Všude vidíme nedůvěru k tradičním stranám a politice vůbec, posilují populisté a extremisté. Není to tím, že by se z lidí najednou stali radikálové, volí však protest proti stávajícímu systému, který nedokáže rychle a efektivně reagovat na moderní dobu a problémy. Demokracie se dostala do slepé uličky a otázka zní: Co dál?
Máme dvě možnosti. Buď na demokracii rezignujeme jako v Rusku či Číně a uznáme, že to byl omyl, lidé si nemohou vládnout sami, jsou hloupí a snadno ovlivnitelní, a proto by měl vládnout nějaký odborník či silný vůdce, který ví, co je pro nás správné.
Druhá varianta je reforma, demokratizace a otevřenost. Zapojit více obyvatele do vlády, aby měli šanci se identifikovat se státem a opět pocítili, že ten stát je jejích a že oni mají možnost a sílu ho nějak ovlivnit.
Asi už tušíte, k čemu mířím. Ano, k přímé demokracii. Referenda, přímá volba politiků, zejména starostů a hejtmanů, participativní rozpočty, zákonodárná iniciativa občanů, demokratizace a transparentnost politických stran… K tomu všemu se musí přistoupit, nikoliv však hned, rychlou revolucí, ale postupně, pomalou evolucí. Jsem sice konzervativec, v první řadě ale demokrat a proto jsem přesvědčen, že pokud politiku takto neotevřeme veřejnosti, demokracie pomalu zanikne a lidé dobrovolně přesunou moc úředníkům a byrokratům do Bruselu nebo nějakému populistovi či extremistovi, který bude stát řídit jako svoji firmu.
Argument, že lidé jsou hloupí a nemají tedy právo rozhodovat o své zemi, už tu byl a je to popření principu celého smyslu demokracie.
Rád bych tím otevřel nějakou diskuzi, prosím o reakce, komentáře a sdílení. Plánuji na toto téma psát i další články.
