Snižování emisí CO2 a řešení ekonomické krize mohou jít ruku v ruce

Lidská povaha, životní prostředí, daně, korporace a udržitelný rozvoj. Jak to všechno skloubit?

V roce 2002 vyšel v Nature článek pánů jménem Fehr and Gachter, kteří se zabývali výzkumem lidské kooperace. Výsledky jejich výzkumu podle mě objasňují současnou ekonomickou a environmentální krizi.

Fehr a Gachter sezvali skupinu dobrovolníků, jimž ukázali hru s následujícími pravidly:

Na začátku hry dostanou účastníci určitou sumu peněz, každý stejnou. V jednotlivých kolech pak účastník vloží do společného fondu (hrnce) částku podle svého uvážení (může vložit všechno, libovolnou část, anebo nemusí vložit nic). Experimentátor pak vezme celkovou částku z fondu, zdvojnásobí ji a výslednou sumu pak rovnoměrně rozdělí mezi účastníky.

Výsledek experimentu byl překvapivý. Částka ve fondu se s každým kolem snižovala. Fehr a Gachter vysvětlují postupné snižování částky ve společném fondu tím, že účastník v podstatě nechce přispívat ze svého více než ostatní účastníci, zejména pak pokud někteří účastníci přispívají málo nebo nepřispívají vůbec nic. Proto částku postupně snižuje. Ostatní účastníci pak svou částku snižují ze stejného důvodu.

Ovšem výzkumníci se zde nezastavili a po šestém kole zavedli možnost použití části peněz na potrestání účastníka, který přispívá málo anebo nic. Počínaje sedmým kolem suma ve společném fondu vystřelila nahoru a pokračovala v růstu (viz. graf)

Současná ekonomická krize je vlastně způsobena podobným chováním: pokud člověku nehrozí nebezpečí potrestání jeho chování, tak inklinuje ke snížené kooperaci.

V lidské společnosti se forma trestu přesunuje do rovin nejenom materiálních. Například v pracovním kolektivu se člověk nerad stává terčem pomluv, takže (většinou) nelení a pracuje (nebo alespoň přdstírá, že pracuje). Tzn. přispívá do společného fondu, čímž se snaží vyhnout trestu ve formě pomluv nebo vyhazovu. Dalším takovým případem jsou například Vánoce a vánoční dárky. Člen rodiny, který minulý rok nadělil celé rodině pod stromeček jojo už příště vydá za Vánoční dárky více peněz, neboť se díky své lakotě stal terčem posměchu.

V rovině globálního trhu je situace trochu odlišná. Manažer či korporace většinou postrádá ony osobní vazby, na kterých jim záleží a kvůli kterým své rodině a blízkým už nikdy nenadělí pod stromeček pouze jojo. Na trhu se jede přes mrtvoly a měřítkem úspěchu a obliby není to, jak je člověk štědrý k ostatním, či jak šetrně se chová k životnímu prostředí, nýbrž kolik dokáže vydělat peněz, jak je jeho firma velká a tak podobně. Proto je nutné, aby stát zajistil dostatečnou legislativu a daňový systém. Zde se vracíme opět k výzkumu Fehr a Gachtera.

Daně, kromě své prvotní role získat státu peníze, jsou zároveň i pojistkou, že ekonomická jednotka bude do státní kasy přispívat svým dílem. Daně jsou povinné pro každého a za neplacení daní hrozí příslušný trest. Ovšem daně, s přihlédnutím k našemu výzkumu, se dají i využít ke stimulaci spolupráce ve specifickém odvětví. Vysvětlím na příkladu Británie.

Britská vláda s cílem snížit množství odpadu strmě zvýšila poplatek za jednotku odpadu vyváženého na skládky. Dopad v některých osvícenějších distriktech byl více než překvapivý. Například ve Wealden District na jihu Anglie se díky promyšlenému schématu recyklace snížilo množství odpadu o 55%, přičemž district council (okresní úřad) navázal spolupráci s místními podniky a farmáři, kteří recyklovaný odpad využívají ke komerčním účelům. Tento příklad pak mohou adoptovat ostatní councils s přihlédnutím ke svým specifickým možnostem. Zde je potřeba podotknout, že podobná schémata je možné aplikovat pouze ve vyspělejších ekonomikách, kde je dostatečně ošetřeno potírání nelelgálních skládek.

No a jak to tedy souvisí s ekonomickou krizí a emisemi CO₂? Jak jistě mnozí z vás tuší, současná ekonomická krize byla způsobena nedostatečným dohledem státu nad finančními korporacemi (viz. Barrack Obama, nový prezident planety Země ). Privátní korporace si v podstatě dělaly co chtěly, ať už na domácím nebo světovém trhu financí a práce; jedním z důvodů bylo nedostatečné zdanění. V současné době je tedy potřeba nejenom „vykoupit“ některé privátní korporace a banky (jak se děje např. v USA a Británii), ale také změnit daňový systém tak, aby už se státu nemohly korporace vymknout kontrole (samozřejmě v rámci určitých mezí, aby nám zase nevypuknul komunismus a podobné nesmysly).

Je tedy znovu potřeba navrátit se k mírně progresivnímu zdanění (zejména v USA). Ovšem není nutné vracet se ke starým systémům založeným na dani z příjmu.

V dnešní době, kdy se svět řítí do nejisté budoucnosti díky nespoutané spotřebě a rostoucím emisím CO₂, je potřeba prosazovat danění environmentálního charakteru. Zmíněný příklad z Británie je jen první vlaštovkou s více méně lokálním dopadem. Tělesa jako OSN, Světová banka ale například i USA už pracují na implementaci systému tzv. Carbon cap-and-trade, jinými slovy danění emisí oxidu uhličitého. EU v tomto směru již hodně pokročila a systém carbon-cap-and-trade s jistým úspěchem zavedla.

Celosvětový systém danění emisí CO₂ je tedy na spadnutí a bude záležet na jednotlivých státech, jak s novou daňovou zátěží naloží. Pokud stát nahradí některé formy daně z příjmu dostatečně efektivní environmentální daní, prospěje tak nejen globálnímu klimatu, ale i svým občanům. Například velké industriální podniky produkující vysoká množství CO₂ by mohly na určitou dobu dostat daňovou úlevu na dani z příjmu. Daň z příjmu by byla nahrazena daní za emise CO₂, což by podniky přinutilo ke zvyšování efektivity (méně emisí CO₂ = vyšší zisk pro podnik).

Pokud pak stát zvládne ukočírovat své CO₂ produkující podniky natolik (tj. sníží celkové emise pod určitou mez), že bude moci vydělávat na prodeji CO₂ povolenek jiným státům, jeho firmy tak získají konkurenční výhodu na globálním trhu díky nízkému zdanění v domovském státě. V tomto ohledu je samozřejmě nutno ošetřit vyjímky CO₂ danění u měné vyspělých států, jejichž firmy jsou ještě příliš závislé na fosilních palivech (viz Evropský systém a vyjímky pro nové členské státy).

Akorát mám trošku obavy, jestli tohle není na naše politiky příliš složité …

Pro více informací mrkněte na odkazy níže. Kruger et al, Ellerman et al a IPCC jsou volně k dispozici na internetu. IPCC je tuším i v českém překladu.

Fehr, E. andGachter, S. (2002) Altruistic punishment in humans. Nature. 415, 137-140.

IPCC (2007) Climate Change 2007: Synthesis Report Summary for Policymakers. [Online] Available at http://www.ipcc.ch [Accessed 10th Jan 2009] Kruger, J., Oates, W. E., Pizer, W. A. (2007) Decentralization in the EU Emissions Trading Scheme and Lessons for Global Policy. Resources for the Future. RFF DP 07-02

Woodard, R., Harder, M. K., Bench, M., Philip, M. (2001) Evaluating the Performance of a Fortnightly Collection of Household Waste Separated into Compostables, Recyclates and Refuse in the South of England. Resources, Conservation & Recycling. 31, 265–284.

Ellerman, A. D., Buchner, D. K. (2007) The European Union Emissions Trading Scheme: Origins, Allocation, and Early Results. Symposium: The European Union Emissions Trading Scheme. Oxford University Press.