Vzpomínka na Arnošta Kavku

Dnes by oslavil 93. narozeniny zpěvák swingové éry Arnošt Kavka přezdívaný někdy "Doktor Swing".

Arnošt Kavka přezdívaný někdy „Doktor Swing“ se narodil v roce 1917. Hudbě se začal aktivně věnovat už za gymnazijních let. Učil se hře na altsaxofon a především pak na bicí u tehdy věhlasného bubeníka Laco Ollaha. V sedmnácti letech založil vlastní studentský orchestr Black and White, jehož členy byli mimo jiné Leopold Korbař, Jan Rychlík nebo Ladislav Habart. Jako bubeník pak působil v několika souborech, naposledy v tehdy ještě amatérském souboru Karla Vlacha Blue Boys. Právě ve Vlachově souboru se postupně z bicích přeorientoval na zpěv. Učil se technice zpěvu u několika učitelů, mimo jiné také krátce v belgickém Ostende u známého orchestru Roberta de Kerse, kde získal dovednosti ve zpěvu na mikrofon. Vedle Vlachova souboru v předválečných letech zpíval i s dalšími kapelami jako byl orchestr Harryho Ostena či Jaroslava Maliny.

Začal také studovat práva, nicméně tato studia přerušilo uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939.

Když Karel Vlach v roce 1939 získal kapelnickou koncesi a vytvořil profesionální orchestr, Kavka se stal jeho stálým zpěvákem a byl jím až do roku 1944. Zpíval zde sólově i spolu s dívčím triem Sestry Allanovy. Velké množství písní bylo nahráno na gramofonové desky. Právě toto období představuje zřejmě vrchol v hudební kariéře tohoto hudebníka, která pak měla trvat a postupně dohasínat ještě více než čtyři desítky let. Jeho zpěvní projev v tomto období lze charakterizovat jako tenor nosového zabarvení s často poměrně exaltovaným přednesem.

Kavka se už v tuto dobu proslavil nejen jako hudebník, ale také jako recesista. Svými bláznivými kousky, které snad často šly za hranice vkusu, způsobil mnoho pozdvižení.   

Během války se vyučil knihkupcem a nakladatelem v podniku R. A. Dvorského, který mu poskytl zázemí a ochránil ho tak před nuceným nasazením. Kavka měl problémy s nacistickými rasovými zákony, podle kterých byl považován za židovského míšence. V roce 1944 byl nakonec zatčen gestapem ve Zlíně přímo při jednom z koncertních vystoupení. Zbytek války pak strávil v lehčích koncentračních táborech, přičemž z posledního z nich se mu podařilo na konci války uprchnout. 

Po válce se Kavka už nevrátil do Vlachova orchestru, ale stal se sám kapelníkem, a dokončil přerušené právnické studium. Ve svém malém (maximálně osmičlenném) jazzovém bandu angažoval postupně řadu talentovaných hudebníků, mj. Ferdinanda Havlíka a Miloslava Kefurta. Po roce 1948 se s tímto souborem mimo jiné snažil vyhovět požadavkům doby a hrát socialistický „jazz“ na lidové motivy (často také v ruštině), což se nicméně neujalo.

Na začátku 50. let byl po bouřlivějším vystoupeních v západním stylu v Lucerně a po vystoupení, na kterém kapela hrála mj. melodie z oper v jazzové úpravě, byla Kavkovi zakázána činnost a musel absolvovat znovu zkoušky. V první polovině 50. let pak hrál se zmenšeným souborem jen v malých vinárnách.

Po válce se uplatňoval také jako hudební skladatel. Už za války napsal melodii k písni Šeptám do ouška, která se stala poměrně známou. Po válce pak komponoval ve větší míře. Řada písní, ke kterým napsal hudbu, byla nahrána na deskách Supraphonu (kupř. Lýdie, Móda, Kouzelný zámek).  

V mírně uvolněné atmosféře konce 50. let a v 60. letech opět mohl vystupovat v médiích, nahrál dokonce řadu písní na desky. Neobnovil však už větší orchestr. Jeho soubor se zmenšoval, až hrál nakonec sám jako estrádní umělec. Doprovázel se přitom na soubor nástrojů, kterému říkával „kombajn.“ V šedesátých a sedmdesátých letech takto podnikl řadu domácích i zahraničních koncertních turné (zejm. v Polsku a Bulharsku). Na začátku 70. let vystupoval na americkém zaoceánském parníku.

Se svým „kombajnem“ hrál a zpíval ještě v 80. letech. Občas se objevil v Televarieté a jiných estrádách. Československá televize v roce 1987 připravila pořad k jeho 70. narozeninám.

Zemřel v roce 1994.

Psáno pro CS RETRO MUSIC, www.cs-retromusic.net