Polsko na bruselském pranýři

Evropská komise 13. ledna rozhodla o spuštění mechanismu kontroly dodržování právního státu v Polsku. Nezamlouvají se jí reformy ústavního soudnictví a veřejnoprávních médií, které schválil polský parlament...

... Tímto nedůstojným pranýřem, který nemá oporu v zakládacích smlouvách EU a postrádá jakoukoli legitimitu, se Brusel vměšuje do čistě vnitropolitických záležitostí členského státu.

Strana Právo a spravedlnost (PiS) v říjnu 2015 s převahou zvítězila v polských parlamentních volbách a získala absolutní většinu křesel v Sejmu i Senátu. Tento výsledek spolu s nedlouho předtím vyhranými prezidentskými volbami znamenal triumfální návrat k moci.

PiS je stranou autenticky konzervativní hájící tradiční křesťanské hodnoty, vlastenectví, národní stát, politickou politiku – čili vše, co je pro evropský liberálně-levicový mainstream noční můrou. Liberální média, politické reprezentace západoevropských zemí, ani instituce EU takové potížisty nespolupracující na společné vizi „pokroku“ v lásce nemají a dávají jim to všemožně najevo. Něco o tom vědí už Maďaři.

Vítězná strana se silným demokratickým mandátem se rychle a rasantně dala do prosazování svého politického programu. Nerozpakovala se mimo jiné jít do konfliktu o složení a fungování Ústavního tribunálu, když předchozí liberální vládnoucí garnitura vytvořila takové podmínky, že soud by byl jejím hlasem z politického záhrobí a paralelním centrem moci ve státě. Reforma přináší mimo jiné posílení významu kolektivního rozhodování Ústavního tribunálu v plénu na úkor malých senátů, což by mělo zajistit konzistentnost rozhodování a omezit libovůli soudců v torpédování přijaté legislativy. (V podrobnostech viz rozbor Zdeňka Koudelky Spor o polský Ústavní tribunál, 2. 1. 2016.)

Dále byla schválena reforma veřejnoprávních médií, která dá větší kontrolu nad nimi vládě, a měla by zajistit, že veřejné sdělovací prostředky budou sloužit národním zájmům. Pravomoc jmenovat a odvolávat šéfy veřejnoprávní televize a rozhlasu bude v rukou ministra státního pokladu. Až dosud byly řídící funkce obsazovány na základě veřejných konkurzů a fungovaly v duchu nekontrolované a netransparentní samovlády a la Česká televize.

Bruselu se reformy ústavního soudnictví a veřejnoprávních médií nelíbí. Ředitelé zeměkoule v Komisi i europarlamentu jsou na nohou a cítí se být těmi nejpovolanějšími, kdo by měl na Polsko svrchu dohlížet. Co na tom, že jde o vnitřní záležitosti členského státu zcela mimo sféru pravomocí Unie?

„Rule of law“ jako nástroj Bruselu pro zasahování do vnitrostátní politiky

Komise vůči Polsku poprvé postupuje podle nového mechanismu, který nastínila ve svém sdělení „Nový rámec EU pro posílení právního státu“ (COM/2014/0158 final) z 11. března 2014. V tomto dokumentu se sebevědomě pasovala do role „nezávislé strážkyně hodnot Unie“ a dohlížitele nad dodržováním zásad demokratického právního státu ve všech členských státech a pro tyto účely si sama zavedla novou proceduru „pro řešení situací, kdy dochází k systémovému ohrožení právního státu”.

Uvedené proceduře, kterou Komise vytvořila zcela jednostranně a bez dostatečného základu v primárním právu, a jejím širším souvislostem se podrobně věnuji v článku „Rule of law“, nebo „rule of Brussels“? (Revue Politika č. 10/2014). V kostce řečeno jde o jakýsi postup „grilování“ členského státu ze strany bruselské administrativy, při němž by měl členský stát Komisi vysvětlovat svoje kroky, v nichž tato spatřuje ohrožení právního státu, a posléze by se měl podřídit jejím případným „doporučením“. Pokud se lustrovaný stát nepodřídí, bude mu hrozit, že Komise iniciuje postup podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU), která umožňuje sankcionovat členský stát, který závažně porušuje hodnoty Unie uvedené v článku 2 SEU (mezi které patří mimo jiné hodnoty demokracie a právního státu), a to v krajním případě i pozastavením některých členských práv včetně hlasovacích práv v Radě.

Abstraktní pojem „právního státu“ má pro Komisi ten půvab, že spolu s dalšími hodnotami Unie uvedenými v článku 2 SEU zavazuje členské státy obecně bez dalšího, tedy aniž by musela být dána jakákoli jiná souvislost s právem EU, tj. bez ohledu na to, zda se pohybují v poli působnosti Unie. Proto se Komise chápe „právního státu“ jako vstupenky do hájemství členských států, jako prostředku nátlaku, kterým míní vstupovat do vnitrostátní politiky a prosazovat svou politickou linii bez ohledu na hranice kompetencí Unie.

Bude bruselská nevolená garnitura přezkušovat národní parlamenty z demokracie?

Je pozoruhodné, a je v tom i nemálo absurdity a tragikomičnosti, že právě Evropská komise se cítí být povolána dohlížet nad dodržováním demokracie a právního státu v členských státech.

Vážně si někdo dovolí požadovat, aby se členské státy ohledně dodržování zásad právního státu, čili v otázkách ústavněprávní povahy, zodpovídaly Komisi jakožto unijní exekutivě a administrativě, tj. bruselským nevoleným prominentům a úředníkům? Mají najmenovaní unijní komisaři a jejich byrokraté z dálky školit a přezkušovat národní parlamenty z demokracie a zásad právního státu? Jde o skutečně extrémní ukázku velkopanské arogance a pocitu výlučnosti, které panují v prostředí bruselských „elit“!

Mají vůbec instituce EU právo kohokoli poučovat o demokracii a právním státu? Vždyť ve vzdálených, složitých, nekontrolovatelných nadstátních strukturách a při absenci evropského politického národa (démos) a veřejného prostoru ze své podstaty žádná demokracie fungovat nemůže. Navíc jaký vůbec mají unijní instituce respekt k demokracii – např. k výsledkům referend v členských státech? Jak respektují svobodu slova – viz např. boj proti „nenávisti“ na internetu v souvislosti s imigrační krizí? Jde-li konkrétně o dodržování práva, jaký respekt mají k přijatým pravidlům unijního práva – viz např. porušování klíčových pravidel měnové unie nejen v začátku dluhové krize?

Dále je třeba stále připomínat, že Komise si chce usurpovat pravomoc, kterou ji nikdo nesvěřil. Zakládací smlouvy ji dávají právo iniciovat postupy podle článku 7 SEU, rozhodování o osudu dotčeného státu je však plně v rukou Evropské rady, Rady a Evropského parlamentu. K sankcím proti členskému státu lze přikročit až poté, co Evropská rada jednomyslně (kromě hlasu dotčeného státu) se souhlasem Evropského parlamentu rozhodne o tom, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku 2 SEU.

Podtrženo a sečteno Komise má k předvolávání členských států na kobereček ve věcech „rule of law“, jejich popotahování, veřejnému pranýřování a úkolování nulový mandát a nulovou legitimitu.

Hrátky Bruselu s právním státem je třeba zarazit

Věřme, že polská politická reprezentace se neomaleným jednáním Evropské komise, které nemá oporu v primárním právu EU a které je zcela nelegitimní, nenechá zastrašit a bude pokračovat ve svých reformách bez ohledu na vnější tlaky.

Může se předně opřít o přímý a silný demokratický mandát od svých voličů. Může také spoléhat na to, že nelze rozumně očekávat, že by Polsko v rámci postupu podle článku 7 SEU bylo sankcionováno – maďarský premiér Viktor Orbán již veřejně přislíbil, že by takové rozhodnutí vetoval; nevěřím, že by se našlo mnoho států ochotných jít do konfrontace s Polskem, třeba nakonec vůbec žádný. Na tomto půdorysu je hrozba článkem 7 jenom papírovým tygrem a celý „postup na ochranu právního státu“, kterým šermuje Komise, je jen nafouknutou bublinou.

Expanzivní choutky Komise schované pod hlavičku ochrany právního státu je třeba utnout v základu. Nejde tu o žádný právní stát, ale o snahy bruselského aparátu stále více se vměšovat do vnitrostátních záležitostí. Doufejme, že si na Polsku vyláme zuby a celá nedůstojná hra s „rule of law“ skončí ve ztracenu.

Psáno pro revue Pravý břeh